ElfCon 2003 - dobrá nálada, fajn lidé, skvělý program a výživná
strava
Heb...
heb... kdo tam nebyl neuvěří. Veskrze intelektuální akce příznivců
fantastiky se opět velmi vydařila. Svůj reportek bych rád zahájil textem z
"propagačních materiálů" ElfConu - "ElfCon se popsat nedá.
ElfCon se musí zažít." Takže snad pokusu přeci jen jej popsat trochu pomohou fotky. Čtvrtý ročník
této dnes již kultovní akce se konal tento víkend opět na ZŠ Štáflova v
Havlíčkově Brodě. Tradičně šlo o komornější akci, kdy počet účastníků
byl omezen na 100, ale nakonec jich z důvodu zákeřných chorob dorazilo ještě
méně. Diskusní fórum na JCsoftu zůstalo věrno loňské metodě a uspořádalo si
v rámci Conu vlastní srazík. Sice nedosáhl ani počtu účastníků "minisrazů"
v Praze, na které každé pondělí přichází třeba i 30 lidí, ale i tak
potěšil, obzvláště díky šanci opět po dlouhé době vidět přátele ze
vzdálených koutů republiky. Ale zpátky k ElfConu a tomu, co nás na něm čekalo
a neminulo...
Naší
skupině se podařilo dorazit do Havlíčkova Brodu asi v šest hodin odpoledne.
Na místo "Conání" je to slabou půlhodinku, takže ani ti méně
vytrvalí moc neremcali. Ve škole nás uvítal početný registrační sbor,
který si vymohl účastnický a ubytovávací poplatek. Začalo první velké vítaní.
Mnohé fajn lidičky vídám prakticky právě a jen na ElfConu a nejsem v tom sám.
Dalším krokem po provizorním ubytování v jedné ze tříd (tělocvična
alias Mandos zatím nebyla přístupná) následovala logicky návštěva Dna
Pytle s bohatě zásobeným barem. Gudrun již aktivně připravovala hory výborných
toustů, základní stravy na této akci. Nedalo nám to neochutnat a kvalitu během
víkendu ještě mnohokrát ověřit. Ještě během testování toustíků se v
Imladris rozběhla první přednáška, ve které měl každý zájemce možnost
dozvědět se více o Wothanburgu. A to do takových podrobností, jako jsou
metody čištění zubů (zároveň nejlepší antikoncepcí) česnekem.
Pomalu
se blížila osmá hodina večerní. Beren, Well, Skogen, Gror, Keplík a
další z organizátorů nás nahnali do Imladris a seznámili s tím, jaký je
program akce, co smíme a nesmíme, kdy a kde co bude. Prostě takový tradiční
úvod. Gror se neustále vměšoval se svými poznámkami ohledně turnajů ve všemožných
hrách a spoustu ubožáků přesvědčil, že hrát piškvorky je ta správná
zábava třeba i ve čtyři ráno. A pomalu se dostáváme k další přednášce.
Nad Havlíčkovým Brodem se setmělo a Skogen nám povyprávěl o nemrtvých,
zombících a kostlivcích. Sugestivní předvádění útočných taktik těchto
příšerek doplnil promítáním obzvláště pikantních záběrů z filmů
jako Brain Dead (brutální zombie-vybíječka s hektolitry krve v režii Petera
Jacksona) či Army of Darkness. Většina posluchačů začíná šetřit na
bezzákluzové dělo či alespoň brokovnici, protože klasické palné zbraně
podle všeho proti monstrům tohoto typu nepomáhají.
A
zatímco Skogen přednášel, Well se posilnil nějakým tím toustem na vyčerpávající
první část přednášky o filmovém zpracování Pána Prstenů. Jak je jeho
dobrým zvykem, přednesl neskutečnou spoustu zajímavých informací a údajů,
které nepochopitelně přesně skladuje v paměti. Minimálně do půl dvanácté
jsme pozorně poslouchali, kolik práce že to za celým filmem vlastně je. Ač jsem z počátku
tvrdil, že už o LOTRovi nechci slyšet ani jednu poznámku (přeci jen dělat
tyhle stránky vás vyčerpá :o) a Well měl velmi podobné hlášky, během několika
minut já spolu s ostatními nadšeně hltal každé slovo a Well očividně s
velkým zaujetím vyprávěl... Po přednášce se spousta účastníků přemístila
na promítání zajímavých tematických filmečků, část na Dagorlad účastnit
se turnajů v Talismanu, Aréně či výše zmiňovaných piškvorkách, někdo
do Dna Pytle prostě si jen povídat a pár chytřejších (ano, chytřejších;
druhý den nás totiž čekal namáhavý Larp) šlo dokonce spát. Pokud si dobře pamatuji, ke spánku
se lidé ukládali ještě tak v půl sedmé ráno. Vzhledem k tomu, že
prezentace Larpu měla začít v devět, to není zrovna ideální čas...
Sobotní
ráno bylo tradičně kruté. Postavy bloumající po chodbách, oči ještě
zavřené a tousty v ruce, to prostě k ElfConu patří. Prezentace Larpu samozřejmě
v devět nezačala, ale byla o nějakou tu "minutku" odložena. Všechno
se i tak bey větších potíží stihlo. Imladris se opět zaplnila k prasknutí a dav netrpělivě
poslouchal, jaké má letošní Larp vlastně pravidla. Spousta věcí se od loňska změnila.
Už žádný Silmarillion, tentokrát vstupují na scénu hobiti. Hráči jsou
rozděleni na dvě strany. Jednu tvoří současní obyvatelé Hobitína v
čele se Sarumanem a Červivcem, druhou pak hobité a další havěť, kteří
se snaží získat svou zemi nazpět. Každá strana sídlila na jedné straně
lesa, dělícím prostorem byla Brandyvína (cesta), přes kterou šlo přejít
jen na vyhrazených místech a po získání jistých speciálních schopností.
V tomhle směru prostě klasika a všemi oblíbená "bitva na
brodech." Úvod do Larpu skončil, účastníci se
vyrazili převléknout do kostýmů, ozbrojit, namaskovat (po zkušenostech s
problematickým smýváním některých druhů barev jsem tento bod vynechal) a pak už se celý
podezřele vypadající dav začal přesunovat do lesa, blokujíce přitom
provoz na havlíčkobrodských komunikacích.
Larp
se konal na stejném místě jako loni. Nejde o příliš velký prostor, ale
pro zúčastněný počet hráčů je myslím ideální. Slušně prudký svah, stejně jako různé keříky a dostatek stromů, umožňuje zajímavé
taktické manévry. Během pár
minut byla vybudována potřebná infrastruktura (tj. nataženo několik provázků
mezi stromy) a hra mohla začít. Jak jsme velmi rychle zjistili, na straně
podlých útočníků se shromáždil téměř každý s lukem (na straně obránců
měla luk pouze jedna osoba) a také téměř všichni bojovníci se štíty. To
nebylo vůbec dobré. Ale co, důležité není množství ale kvalita :o)
Spoustu
času na začátku Larpu jsme věnovali zjišťování důležitých informací,
vylepšováním svých postav (naučit se léčit se vždy hodí) a tak podobně.
Velmi brzy jsme pochopili, jak může dopadnout osoba, které podá ruku tomu
podivnému pánovi, co tak divně chodí (a má lepru). Krajníci nás neustále
štvali vynucováním nějakých podivných vyhlášek (nesmí se nosit pokrývka
hlavy atp.), až se část z nás přidala k nim a získala tak spoustu netušených
výhod. Krajinou začal létat datel, posléze s leprou. Sem tam se objevila nějaká
ta Hébička, králík či někdo se svrabem. Choroby se staly důležitou
taktickou částí naší armády. Druhá strana ale také pilně trénovala. Brzy se jim podařilo naučit
skupinu lidí "plavat" (přejít řeku) a přišel první z větších
útoků. Mohutně podporováni zákeřnými lukostřelci na druhém břehu se na
nás vrhli, aby byli nemilosrdně zlikvidováni. Jen pouhá síla nemohla stačit
a tak začali vymýšlet podlý trik, kterým by nás porazili. Na řadu přišla
odporná a zákěřná magie.
Přímo
proti naší základně začali budovat most, u kterého se shromáždila velká
skupina lukostřelců i šermířů. Další skupina se odebrala na místo minulého
výpadu. Útok měl přijít ze dvou stran, bylo nutné rozdělit své síly.
Nepřátelská jednotka přešla řeku, ale místo aby se vrhla do útoku, začala
obcházet naše ležení a roztahovat se po jeho pravé straně. Část našeho
vojska byla stále vázána hlídáním mostu, zbytek se až nebezpečně rozptýlil
po celé pravé straně lese, protože vůbec nebylo jasné, kudy povede hlavní
útok. Naštěstí zafungovala špatná informovanost v řadách útočníků.
Nepozorný hobit či kdo vstoupil vyzývavě na most a... spadl do vody! Most
byl pouze kouzlem vytvořená iluze, kterou tímto porušil. Zbytek našich sil
byl tím pádem volný a mohl se vrhnout na pomoc zbytku armády. A že to bylo
v poslední chvíli. Nakonec se nám podařilo zvítězit, ale moc nechybělo k
dobytí pevnosti a porážce. Ostatně o průběhu Larpu mnohé napoví třeba následující
příspěvek z diskuse na fóru: "my jsme udelali peknou blbost...komando sice prekrocilo reku s dvema lucistnikama proti datlovi...jenze zamirilo na kopec bez nich...jeden lehnul pod kopcem a druheho...druhou udolali 3 namakany skreti...ze se nestydej!!!:))."
A
pak se toho dělo ještě hodně a snad ještě víc. Až přišel čas na utnutí
"patové" situace a shromáždění se na nějakém vhodném místě k
finální řadové bitvě. V té měl útočník jasnou výhodu. Skupina obránců
stála v půlkruhu kolem hlídané "standarty" a nepřítel na nás
útočil ze třech stran. Jako první přišla lukostřelecká salva a pak už následoval
jen boj na meče a
občasný náhodný šíp odněkud z dálky. I přes veškeré znevýhodnění
se obránci pomalu ale jistě probíjeli k vítězství, když si až pozdě uvědomili,
že standarta je dávno ve vlastnictví útočníků a de facto jsou tím pádem
vítězi oni. Ale takový je prostě život. Ještě pár minut bylo možnost
sledovat osamělé dvojice provozující šermířské exhibice, ale pomalu
nadcházel čas pro závěrečné skupinové foto, úklid lesa a návrat do školy.
Larp provázelo výjimečně dobré počasí a někdo by v lese možná zůstal
i déle. Tradicí ElfConu jsou spíše nepříznivé podmínky v podobě nečekaných
sněhových vánic a podobných vychytávek.
Po
návratu do školy samozřejmě následovalo mohutné občerstvování, pokusy
smít černou barvu z obličeje, převlékání do civilních šatů a relaxace
před dalším náročným programem. Během Larpu si Beren odpřednášel o DVD
Barbara Conana a pokud vím, minimálně část z Larpu příchozím rád
zopakoval. Nadešla pátá hodina a s ní také odchod na večeři. Dav se rozdělil
na tři skupiny, každá z nich pak vyrazila okupovat jiné restaurační zařízení.
Celý JCsoft se uvelebil "U Zlodějky". Tento podnik svému jménu
nedostál a přivítal nás poměrně slušnou cenovou nabídkou, která zvláště
obyvatelům Prahy připadala přímo neuvěřitelná. Možná i proto nabrala
konzumace všeho možného, včetně rozličných zapálených alkoholů, velmi
rychlé tempo. Ale
samozřejmě se krom alkoholu konzumovalo i leccos jiného, nabídka pokrmů
byla opravdu příjemná. Pokud jsem si dobře všiml, většině talířů vévodilo
cosi s broskví a pak jakási ryba. Gudrun se udělalo mírně nevolno a na
chvilku nás opustila potom, co uviděla na mém talíři tatarák a zaslechla
poznámku o rychlejším dodání jídla, pokud vám stačí maso syrové. Inu
stane se a ještě jednou se jí tímto omlouvám. Příště si dám něco smaženého
:o) Ale čas utíkal neúprosnou rychlostí a program musel pokračovat. Dobroty
byly zaplaceny a s plnými žaludky jsme se odebrali zpět do školy, kde už nás
čekala...
...
Františka Vrbenská se svou přednáškou na téma epos o Geserovi. Františka
jakožto přednášející je živoucí legendou. Dobrovolně se přiznám, že
téma její přednášky mi není zrovna blízké a prakticky nic si nepamatuji,
ale forma, kterou to Františka vše předkládala, je prostě nezapomenutelná.
Když přejde do takového toho milého hlasu a pronese: "A pak každému dítěti
vykloval očička" jste na kolenou. Po Františce měl následovat Well s
druhou částí přednášky o filmu Pán Prstenů, ale operativně před ni zařadil
ještě něco dalšího. Na plátno se promítlo několik stovek fotografií z conu a Larpu,
které se podařilo postahovat z přítomných digitálních fotoaparátů. Z některých
míst bylo možno slyšet hlášky typu "To jsem fakt já? Jdu na
plastiku!" a jim podobné. Promítnuto bylo také kratičké video, ve kterém
Skogen coby malomocný žebrák zpívá Wellovi v roli Červivce jeden starý
dobrý vtip. Doufám, že se toto video objeví na elfconích stránkách, protože
opravdu stojí za vidění. A po fotkách Well už pokračoval v přednášce.
Tentokrát se věnoval rozšířené verzi Dvou Věží a Návratu Krále, v závěru
pak i malé mystifikaci v podobě traileru na Hobita. A okolo půlnoci přednášku
následovalo promítání dalšího tematického filmečku, tentokráte vylepšeného
o několik speciálně připravených perliček v titulcích.
A
to už se dostáváme k neděli. Na programu byla přednáška Berena a Tínuviel
o Kedrigernovi a Leši hovořil o Mackbethovi, velekráli Alby. Ač vzhůru a svěží,
spíše jsem se snažil povídat si s lidmi, které možná zase rok neuvidím, a
na tyto přednášky jen zběžně nahlédl. Bylo nutné pomalu začít balit
zavazadla a psychicky se připravit na všechno to loučení. Před dvanáctou
se konalo oficiální rozloučení s Conem, vyhlášení vítězů všech těch
turnajů, poděkování Gudrun za tousty a tak vůbec a všelijak. Bylo to celé
moc fajn a trochu smutné. A je toho ještě tolik, co by se dalo o ElfConu říct.
Vlastně
jsem se vůbec nezmínil o elfím koutku Laisi Finwen s rekonstrukcí oslavy
Nost-na-Lothion, velmi dobře zásobené videolinii a spoustě dalších věcí.
ElfCon je, alespoň pro mne, především o fajn lidech, příjemném povídání
a dobré náladě. A to splnil ten letošní měrou vrchovatou. Jen nerad jsem
Havlíčkův Brod opouštěl. Před hromadným odjezdem do všech možných směrů
zaskočilo pár lidí ještě jednou ke "Zlodějce", aby si na cestu
posilnilo. Tak hezky by se tam sedělo ještě pár hodin. Snad příští rok.
Ne snad, určitě!
Jako
každý rok byl ElfCon velmi vyčerpávající akcí. Cestu domů mnoho z nás
využilo ke spánku. Odvážil bych se tvrdit, že každý, kdo se ElfConu zúčastnil,
si to (stejně jako já) příští rok rád zopakuje. Protože ElfCon je jen
jeden a je moc fajn. Letos se však koná také první ročník
TaurConu, který organizuje stejně jako ElfCon sdružení Avari. Akce se koná
1. – 4. května 2003 v Nymburce, a je zaměřena na fantasy, historii a
mytologii. Více informací získáte na http://taurcon.avari.cz.
Uvidíme, jestli se zrodí nová legenda. Každopádně doufám, že se tam potkám se spoustu z vás, čtenářů těchto stránek. Ach
jo, už zase zneužívám cizí akce k vlastní agitaci :o)
Náhled na fotografie od Belcarnena(celkem 84 kousků)
Náhled na fotografie od Wulfa (celkem 37 kousků)
Další fotografie a reportáže budou postupně doplňovány na http://elfcon.avari.cz.
V rámci toho článku uveřejňuji náhledy na fotografie Wella, Gudrun a své.
Ve větším rozlišení jsou k dispozici fotky mé a časem se zde možné
objeví i snímky od Wulfa. Pokud máte vlastní report či fotografie, nebojte
se vše předat organizátorům.