Monty Pythonův Patnáctiminutový Silmarillion
Na TheOneRing.net uveřejnila Kyriel
Přeložila (v)Eru

Akt I 

Vidíme zdobený nápis a polonahého skotačícího elfa ověšeného ovocem a exotickým peřím 

„AINULINDALĒ“ 

Děj začíná černobílými nekvalitními záběry na skupinu rytířů svádějících urputný boj – slyšíme mnoho hluku – řevu a ječení. Náhle posun k detailnímu barevnému záběru na Michaela Palina v rytířském oblečku, který je atakován ostatními pěti Pythony. Terry Jones a Terry Gilliam – oba v ženských šatech – ho koušou do kotníků. John Cleese a Eric Idle s vlajícími šaty a falešnými vousy jsou pověšeni na jeho pažích. Graham Chapman v úboru krále Artuše je s ním v zápasnickém objetí. Detail na Chapmana. Titulek oznamuje: „Manwē - ten hodný“. Detail na Palina. Titulek oznamuje: „Melkor – ten zlý“. Melkor se vymaní ze sevření a scéna se navrátí k původní černobílé podobě. Nakonec vidíme Melkora napíchnutého na rožeň a otáčejícího se pomalu nad plameny .

Melkor: No jo, tak se teda přiznávám.

Scéna ztmavne.

Akt II

 Ze tmy se vynoří kreslené pódium. Opona se otevírá, za ní se objeví sbor kankán tančících boků, bohyň, elfů, skřetů, lidí a balrogů, držících před sebou desku s nápisem: 

„QUENTA SILMARILLION“

 Sbor se sebere a odejde, opona odjíždí do pozadí.

 Scéna 1:

 Skupina bohů a elfů sedících v kruhu pod dvěma stromy, jeden ozdoben bílými vánočními světýlky, druhý zase zlatými.

 Manwē: Nuže, přátelé, jak se vám zatím zamlouvá Valinor?

 Jak se elfové chystají promluvit, zpoza skupinky se připlíží Melkor a skočí po vypínači. Stromy i celá scéna zmizí v temnotě.

 Fēanor: Eh, moc pěkný, Pane. Takže…už můžeme jít?

 Scéna ztmavne a znova zesvětlá.

 Scéna 2:

 Detail na Fēanora (Eric Idle v černé paruce) stojícího hrdě na přídi elfské lodi, paruka zběsile vlaje ve větru a hrozí, že každou chvíli odlétne. Fēanor si jí jednou rukou narazí do čela.

 Vypravěč: A tak odvážný Fēanor opustil Valinor a vydal se hledat svobodu – a ty strašně drahé vánoční ozdoby na stromeček, silmarily, které ve všem tom zmatku ukradl Melkor. S Fēanorem plulo také sedm jeho synů: Maedhros (Idle, ale tentokrát má falešný knírek), Maglor (zase Idle, s falešným plnovousem), Celegorm (Idle s brýlemi), Caranthir (Idle si rychle nasazuje umělé zuby), Curufin (Idle, již lehce nervózní si rychle bere na nos Groucho Marxův nos a brýle), Amrod (Idle, již značně nervózní si nasazuje kovbojský klobouk) a Amras (Idle, zběsile si holící hlavu), také Paní Galadriel (Terry Jones v ženských šatech, líbezně se usmívající) – a ještě hromada lidí, jejichž jména byste si stejně nezapamatovali. Fēanor zemřel krátce po přistání ve Středozemi –

 Amras, přerušujíc vyprávění: Můžu si nechat tu paruku?

 Vypravěč, pokračujíc trochu popuzeně: - zanechávajíc tak své syny, aby dokončili úkol - získat zpět silmarily.

 Scéna ztmavne.

 Scéna 3:

 Ještě jednou černobílé záběry rytířské bitvy.

 Vypravěč: A tak to šlo po nespočet roků (alespoň v téhle patnáctiminutové verzi): bitva a smrt, smrt a osud, romantika a smrt, a příležitostně romantická smrt v bitvě…no a nyní se dostáváme k tragickému příběhu Berena a Lúthien.

 Beren (Chapman) stojí ruku v ruce s Lúthien před trůnem krále Thingola (Idle).

 Beren: Pohleď, nyní držím silmaril ve své ruce! (Vyndá paži zpod pláště ale ruka chybí).

 Thingol: No jistě, velmi působivé. A určitě si o tu ruku přišel zrovna když si bral silmaril Temnému Pánu, že ano? Velmi pohodlná výmluva!

 Beren (již méně sebevědomě): Opravdu, Pane, i teď je silmaril v mé dlani!

 Thingol: Jasně, to už si říkal před chvílí. Předpokládám, že mi teď budeš chtít tvrdit, že si zrovna stál a držel ho a šel kolem náhodou obrovský vlk a ukousl ti ruku i s kamenem, nebo něco takového!

 Beren: No, vlastně…

 Thingol: Na rovinu, jak moc myslíš, že jsem pitomý? Předpokládáš, že můžeš přiskotačit do mého trůnního sálu s jednou rukou, odvedeš mi dceru a ještě očekáváš, že ti za to budu vděčný, nebo co? Ty blbečku! Zkrátka a dobře: co mám z toho, že máš silmaril v ruce, když ta ruka v této místnosti není? Měl bys ho jít hledat, to je všechno, co ti k tomu můžu říct!

 Thingol pokračuje v nadávání, zatímco Beren se vyplíží ven.

 Scéna 4:

 Vypravěč: A pak je tu ještě smutnější příběh Túrina a Nienor.

 Zjeví se Túrin (Cleese) lezoucí na nízký kopec. Najednou spatří nad sebou ležet nahou Carole Cleveland.

 Túrin (padajíc na kolena v extázi): Díky Eru! (Spěchá k vrcholku kopce a poklekne vedle ní). Zde, má paní, vezmi si na sebe můj plášť!

 Nienor chňapne po plášti – trochu moc rychle na Túrinův vkus.

 Túrin: Ah, ne tak zbrkle, má drahá! Nesmíš – nesmíš – nesmíš se přetěžovat! Ano, tak je to! Nesmíš se přetěžovat když si ležela celou noc nahá na kopci. (Stranou zatímco ona dokončuje oblékání:) Sakra, ten plášť na mně vypadá mnohem menší.

 Oba dva na sebe zálibně hledí, evidentně spokojeni s tím, co vidí.

 Nienor: Zvláštní, vypadáš přesně jako můj dávno ztracený bratr.

 Túrin: A ty se zase jako bys vypadla z oka mé dávno ztracené sestře…(plášť efektně sklouzne z jejích ramen a on vyvalí oči). Ale ty nemůžeš být ona, takže zapomeneme co jsme právě řekli, jo?

 Nienor: Vše zapomenuto.

 Scéna 5:

 Vypravěč: A nakonec se dostáváme k podstatně méně tragickému, ale o to kratšímu příběhu o Tuorovi a pádu Gondolinu.

 Tuor (Chapman) stojí před branami Gondolinu: A tak pravím králi Turgone, jednoho dne Gondolin zanikne ve velké bitvě…

 Turgon (Palin): No jasně, ovšemže ano. Tak…nechceš zajít dovnitř na drink? Tak na jedno dvě desetiletí?

 Tuor: Eh…díky pane, proč ne?

 Scéna 6:

 Další černobílé záběry z bitvy, vše překrývá vypravěčův hlas:

 Vypravěč: A tak nějak to pokračovalo až do chvíle, kdy byly znovu objeveny silmarily, které našly své konečné místo na zemi, ve vzduchu a v moři.

 Eārendil (Palin) třímá v ruce silmaril, obdivujíc ho. Najednou se z mraků vynoří papírová ruka a vytáhne jeho i kámen do stratosféry.

 Eārendil: Aieeeeeeee!

 Záběr na Maedhrose (Idle s knírkem) třímajícího silmaril, obdivujíc ho. Najednou se před ním rozevře papírová propast a on se do ní zřítí.

 Maedhros: Aieeeeeeee!

 Záběr na Maglora (Idle s vousy) třímajícího silmaril, obdivujíc ho, procházejícího se po mořském pobřeží. Najednou zakopne o útes a silmaril mu vypadne z ruky a spadne do moře.

 Maglor: Aieeeeeeee!

 Vypravěč: Zde končí Silmarillion.

 Scéna ztmavne.

 
Akt III

 Zdobený nápis a polonazí bozi, bohyně a elfové se koupou v horké lázni uprostřed rozvalin města.

 „AKALLABETH“

 Scéna 1:

 Objeví se Sauron (Jones ve své nejúlisnější podobě) a Ar-Pharazôn (Palin) procházejíc se po pobřeží Númenoru. Na obzoru jsou vidět břehy Valinoru.

 Sauron: A že to neuděláš?

 Ar-Pharazôn: Ne, to bych určitě neměl.

 Sauron: No jo, já si říkal, že na to nemáš.

 Ar-Pharazôn: Ty víš, že ne. Přivolal bych tím na Númenor hněv Valar.

 Sauron (lstivě): Já věděl, že to neuděláš.

 Ar-Pharazôn (namáhavě): Nech toho!

 Sauron (přitom zní zlověstné troubení na roh): Srabe!

 Ar-Pharazôn: Dobře, Saurone, nedáváš mi jinou možnost. (Otočí se ke shromáždění Númenorejců za sebou). Všichni do lodí!

 Scéna 2:

 Papírová loď přistane u břehů Valinoru. Najednou se zpoza obzoru vynoří obrovský Manwē, v ruce obrovské vědro s vodou, které vyklopí na Ar-Pharazônovu loď. Ta je odražena od břehů Valinoru a vržena zpátky na moře, až k Númenorskému pobřeží. Ostrov se nárazem převrátí a potopí se na dno oceánu. Tam je vidět maličkého sedícího Ar-Pharazôna.

 Ar-Pharazôn (při každém slově mu unikají z úst bublinky): Já věděl, že jsem to neměl dělat.

 
Akt IV

 Záběr na mapu Středozemě nakreslenou Gilliamem. Dramatická fanfára doprovází zjevení nápisu:

 „O PRSTECH MOCI A TŔETÍM VÉKU“

 Nápis zmizí, zůstane jen mapa. Po chvíli začne z kreslené Orodruiny stoupat kreslený kouř a z ústí vulkánu vyleze malá tmavá papírová figurka. Ona – i všechny ostatní v tomto příběhu – se pohybuje trhaně.

 Sauron, zdvihajíc nad hlavu Jeden prsten: Ha!

 Na úpatí hory se otevřou malé skryté dveře a z nich vyleze armáda. Jeden anonymní bojovník urve Sauronovi prsten z ruky.

 Isildur: Ha!

 Isildur utíká po mapě k Anduině, kde se otevřou jiné skryté dveře, z nich vyleze banda skřetů a ti do něj několikrát střelí šípy. Isildur spadne do řeky a zmizí.

 Skřeti: Ha!

 Glum vyleze ze skrytých dveří v řece a zdvihá nad hlavu prsten.

 Glum: Ha!

 Glum se na mapě přesouvá k Mlžným horám, kde se objeví Bilbo a vezme mu prsten.

 Bilbo: Ha!

 Bilbo utíká po mapě směrem do Kraje, kde přihraje prsten Frodovi.

 Frodo: Ha!

 Gandalf se vynoří vedle Froda, narve ho do katapultu a vystřelí přes celou mapu do Mordoru, kde padá prstenem napřed do Orodruiny.

 Gandalf: Ha ha!

 Scéna ztmavne.

 
Epilog

 Začínají běžet titulky, doprovázené však směšnými elfskými nápisy: "Whai not trai a hólídé in Lorien thisse yír? Sí the lovelí trís, the wonderfúl teileiphón sístím, and maní ínterestíng furrí anímals..." Znenadání se páska s muzikou zamotá a objeví se nový nápis: „Omlouváme se za chybné titulky. Zodpovědné osoby už dostaly padáka a titulky byly dokončeny v úplně jiném stylu s obrovskými náklady za poslední minutu“. Titulky tedy pokračují, tentokrát s epilogem bežícím na pozadí:

• Spousta černobílých záběrů z bitvy jdoucích velmi rychle po sobě…
• Melkor se otáčí na rožni… stále rychleji a rychleji až najednou vyletí i s rožněm do vzduchu a při pádu na zem srazí oba dva stromy a kombinovaný náraz vyšle do vzduchu všechny Noldor.
• Noldor dopadají do Středozemě a okamžitě se mezi nimi strhne strašná bitva.
• Beren ukazuje Lúthien krvavý pahýl své ruky. „Je to jen škrábnutí,“ říká, načež padá na zem mrtev. Ona ho bezprostředně následuje.
• Nienor: „To chceš říct, že je to opravdu můj bratr? Eauu!“ Skočí do řeky.
• Túrin: „To chceš říct, že je to opravdu moje setra? Eauu!“ Padne na svůj meč.
• Turgon: „To chceš říct, že to byla pravda? Aieeeeee!“ Obrovský drak zašlápne celý Gondolin.
• Sedm elfů v kroužku (všichni se nápadně podobají Ericu Idlovi) si pohazuje silmarily.
• Sauron si vesele hvízdá zatímco pádluje směrem ke Středozemi.
• Gandalf půvabně poskakuje i se svou holí. Jak mizí proti zapadajícímu slunci, scéna naposledy a definitivně ztmavne.