Co se vlastního obsahu jak standardní tak rozšířené edice DVD týče, nic se od posledních týdnů nezměnilo. Detailní seznam obsahu a formátu DVD najdete zde. Pro ČR bylo pouze definitivně potvrzeno dokončení dabingu, o kterém jsem psal nedávno. Za jaké ceny a kdy si tedy budete moct kazetu či DVD pořídit ?

Warner Bros už domácí edici Společenstva začínají propagovat. Snad bude kampaň masivnější než tomu bylo u vlastního filmu. Necháme se překvapit. K dispozici je zatím tento plakát ...

Větší verze ... 

Pokud se podíváte na výsledky ankety v pravém sloupci stránek (v době vydávání článku stále ještě aktivní, později v archivu anket), tak převážná většina fanoušků se chystá koupit spíš rozšířenou edici (ať již DVD či VHS). Není moc důvodů kupovat původní verzi, snad jen nedočkavost. Bonusové materiály se stejně dříve či později objeví na internetu. I tak nebude s prodejem asi velký problém, protože většina lidí vůbec netuší, že nějaké rozšířená edice na trh přijde. 

Webový sraz u Kanyapi jak jej sepsala Ruby
Autor: Ruby
Komentáře: Belcarnen
Seznam ztracených předmětů: Kanyapi
Dále účinkují: uživatelé diskusního fóra

Reklamní banner mimo LOTR soutěž od Darnela

Můj sraz začal o den dřív než ostatním. Ve čtvrtek ráno jsem vyrazila na autobusové nádraží, abych si tam vyzvedla jednoho dlouho očekávaného elfa, Celebrina Edhela :-) Čekal na mě trpělivě, s obrovským batohem (proti mému velmi symbolickému pidibaťůžku), velmi pěkným mečem a ukázkou kroužkové zbroje (kterou si později oblíbila Kahlan, jako originální paruku :-)). Náš cíl, kopec jménem Větrov, se nacházel kousek od Tábora. Proto jsme se, nedbajíc nepříznivých předpovědí, vydali na strastiplnou pouť do Roztyl a po krátké vycházce po místním OBI, kde jsme se dozvěděli, jak vypadá překližka a nenašli kobercovku, dále do výše zmíněného města husitského… :-) V Táboře nás ale zaskočila silná přeháňka a k nám nepřátelský jízdní řád. A tak jsme se nakonec spokojili s prohlídkou historického centra. I to stálo za to, ale Větrov zůstal našim zrakům skryt…

Po návratu do alespoň mě známějšího prostředí města Pražského jsme se i s Belem dozvěděli, jak že to vlastně je s těmi ufouny při návštěvě Steru, kde dávali MIIB. Pak jsme ještě poseděli u čaje a poslechli si ukázky mnoha různých skupin (VRRRRR !!!) v Belově doupěti a na noc se přesunuli (tentokrát už bez Bela) ke mně domů. Tam Celebrin ve zdraví přežil seznámení s mým psem a zašel se podívat i na osmáka degu (prý se bude jmenovat „Morgoth“ a jeho klec „Utumno“ :-D). (pozn. tento osmák se stal majetkem webu poté, co byl náhodně uloven v ulici Školská. Pokud patří někomu z vás, neváhejte se ozvat :-D )

Ráno jsme se vrhli do spleti Pražské hromadné dopravy a tentokrát už oba obtíženi zavazadly úctyhodné váhy šťastně dojeli na Vyšehrad, kde jsme především obdivovali hřbitov, výhled na Vltavu a přilehlé budovy a jakýsi paskvil, ve kterém jsme při bližším ohledání a zapojení fantazie na nejvyšší stupeň odhalili sochu statečného Šemíka. Chudáček koníček… Pak jsme chvíli bloudili tajemnými uličkami, až jsme se překvapivě vynořili tam, kde jsme chtěli, tedy u Palackého náměstí. Zaradovali jsme se (nebo alespoň já, protože Celebrin byl po celou dobu zanechán v mylné víře, že vím, kudy jdeme) a pohodlnou chůzí jsme se došourali k Národnímu divadlu, následně do Slavie a pak už jsme se jen cestou na oběd stavili u Nazgûla. Snad se fotka s ním vyvede… Pak už nás čekal Belcarnen, propuštěný z galej… ehm… z práce o něco dřív, a švédský stůj v čínské restauraci :-)

Vyzvednutí výzbroje a výstroje, nakoupení a naložení zásob a cesta na nádraží, kde jsme se měli srazit s ostatními pachateli přepadení u ubohé Kany, proběhlo bez komplikací. Ty nás totiž čekaly až v Holešovicích, kde jsme sice skutečně našli spořádaně čekající JCsofťáky, bohužel ale ne všechny… Brněnská frakce v čele s Andrem totiž v té době běhala po Praze a marně pátrala po zmizelé nezletilé Kahlan Amnell, zrzavé vlasy, výška… éééé… No, naštěstí se nakonec zdárně našla, takže také dorazili na nádraží. Škoda, že zhruba dvě minuty po odjezdu našeho autobusu… Přijeli tedy dalším a úspěšně jsme se rozrostli na dobrou dvacítku lidí (jen odhaduju, počítat se mi je rozhodně nechtělo), kteří se navalili do do té doby tichého domku Neratovického předměstí. Další zničená pověst dobrého souseda, že jo, Garione :-D Kany naštěstí psychicky vydržela a podporována svým manželem, bratrem Okeyou a už přítomnou Janou rozjela akci „Uskladnění batohů a osob“. Nejmladší příslušníci klanu, Štěpánek a Janinka, mezitím muchlali (doslova) místní kočku domácí. Den se nachýlil a tak jsme se všichni přesunuli na zahradu, která na nás bude jistě ještě dlouho vzpomínat, a vrhli se na opékání buřtů, pití piva, vína i džusu a hraní na kytaru, provázené zpěvem i vytím.

V sobotu se vstávalo pomalu a s rozvahou. Náš pokoj, kde po dřině minulého (a vlastně i tohoto) dne zaslouženě odpočívali Ellanor (Des přibyl až další den), Tytylka, Celebrin, Bel a já, byl vzbuzen Štěpánkem, dožadujícím se kolejí, a následně Kany, která vplula oděná (mimo jiné!) do bílého županu a pronesla pamětnou větu (kterou ne všichni pochopili hned napoprvé): „Snídaně se podává v Růžovém salónku. Tedy v Okeyově pokoji.“ Měla pravdu :-) Po chutném začátku ve stylu hobitů se část lidí vydala na nákupy, zbylá se začala řezat dovezenými meči. Kany a Ellanor se pustily do psaní jmen na papírky, příprava to pro Asassiny, hru na vrahy a oběti. Na třetí pokus se rozdání povedlo a my, ozbrojeni lžičkami zavěšenými proklatě nízko, začali skoro okamžitě trpět mírnou paranoiou. Mou první obětí byl Celebrin. Cha cha chááá !!! Vydržel dlouho. Nakonec jsem ho podřízla záludně zezadu, když byl plně zaměstnán bojem s jedním z „duchů“ (vysvětlivka: soubojem na meče s již zavražděným hráčem Asassinů :-D). Aspoň už se mě nemusel tak bát… Podědila jsem po něm A.D.A., což byl tak trochu problém, protože jsem si ho (jako většina) pletla s Marou. Lidem připadají hobiti všichni stejní… Nově také přijeli Desgenais a Garion, který si s sebou přivezl elektrickou kytaru a syna. Kany, Bel (pozn. já jen velice okrajově, raději jsem si šel zaplavat :o) proto jsem nechápal pravidla a hrál zrádného mnicha) a André se vrhli na vymýšlení LARPu, který proběhl navečer. Měl pár chyb a nedomyšleností, ale vzhledem k tomu, že ho celý stvořili za jediné dopoledne, se to dá omluvit. A hlavní bylo, že se lidi pobavili a zdupali pár desítek metrů čtverečných blízkého lesa, spotřebovávajíc při tom větší množství čerstvého vzduchu, okořeněného nedalekou Spolanou. Já patřila k malé skupince vyvolených, ke Special Force. Dvě hlavní strany se nás bály. Nevím proč :o) Hra skončila těsně předtím, než se začalo stmívat. Ještě předtím jsem si ale stačila podříznout A.D.A.u, načež jsem zjistila, že už jsme ve hře na Assasiny jen já a Melian, která stála vedle mě. Došlo k divoké bitce, při které jsme šermovaly lžičkami. Melian byla lepší. V noční tmě mělo být odehráno druhé kolo, ale pak se na to naneštěstí zapomnělo… Den končil ztracením a nalezením (se) Kahlan a Anniris., které při snaze obsadit koupelnu jako první dorazily se ztrátou jako poslední a musely stejně čekat. Ale zas se seznámily s krásami Neratovic a i s některými (velmi specifickými) domorodci… A zase se hrálo a zpívalo a pilo a jedlo (maso na kameni, ňam ňam :-)) do pozdních/časných hodin (pozn: časných je mnohem případnější, šest hodin je rozhodně spíš ráno :o) ) …

Nedělní ráno proběhlo ve znamení zmateného pobíhání velkého množství rozespalých a nevyspalých lidí (hobitů, elfů, skřetů a jiné havěti). Shánělo se jídlo, volná koupelna, náhradní části těla a v mém případě i plavky, které jsem si inteligentně zapomněla doma a které jsem teď docela postrádala, protože jsem nehodlala být průkopníkem „nuda“ koupání v Čechách. Naštěstí mi dobrá víla Kanyapi zapůjčila své, takže jsem se připojila k hloučku vodychtivých maniaků. Rozumnější část zůstala a prováděla mě neznámé věci. Pod vedením terénu znalé Nanthei na kole (o které brzy přišla, když si ho půjčila Kahlan, v nepovedeném pokusu o další ztracení) jsme se šourali parným dopolednem do blízké (?) pískovny. Většinu času jsme pak strávili ve vodě, která nebyla (po prvním šoku) zas až tak studená. S Tytylkou jsme zasadily na vrcholku ostrůvku rákos, protože palma nebyla po ruce, zatímco glum se pokoušel utopit Anniris. a ostatní se tomu smáli. Proběhla i malá pískovačka. Po přesunu na břeh jsme „àla kobylky“ ohlodali několik melounů, při tom jsme i oschli a pak už byl pomalu čas rychle vyrazit, protože si část lidí stanovila šibeniční termín odjezdu na čtvrt na čtyři. Já s Belem jsme cestou odbočili do pizzerie, takže jsme prošvihli hromadné foto (jedině dobře) a o chlup i odcházející skupinu č.1 (škoda :-( ). Po návratu do pevnosti proběhlo už jen dobalení zatoulaných věcí a malá přestřelka s obaly od čokolády, kterou tu nechal glum a která byla po zásluze sež… snězena. Druhá část zbylých nájezdníků dokoukávala Desperada, jehož první (lepší :-)) (pozn. Desperado je skvělý od začátku do konce! :o) ) polovinu jsme shlédli ráno. Svůj příděl čokolády ale také dostali. Přesun narvaným Nerabusem a postupné odlupování jednotlivců náš sraz definitivně ukončilo.

Co víc dodat… Radši už nic :-) Snad jen, že to byl velmi povedený sraz, jako všechny ostatní. A jako všechny ostatní byl i on něčím výjimečný. Těším se na další, který by mohl proběhnout snad dokonce u mě doma, na konci srpna. Společně bychom oslavili Rubánoce, podřezali si krky lžičkami a zlomili pár mečů v blízkém lese… Kdo by si mohl přát víc… :-D

Seznam nalezených předmětů co nepatří do domácnosti Kanyapi:

• ošuntělý barevný ručník
• pánské plavky ;-)
• černá ponožka na medvědí tlapu (s fialovým proužkem)
• bílý ručník s nápisem Diana
• dvě tmavošedé ponožky (každá jiná)
• dost slušně propocené triko s dlouhým rukávem "van den berg"
• hrneček s nápisem "nesere vás, jak někteří lidé mluví sprostě?"
• plecháček s medvídky (myla jsem ho opatrně ;-) a čajová lžička ;-)
• dva časopisy 100+1
• časopis Pevnost (nebo tak nějak ;-)
• rukavička (prý není dětská, ale mě tak připadá - pletená)
• sprchový gel
• krabice na koláč se žlutým víkem

Pozn. tenhle sraz byl nějak moc slušný. Minule přebývalo i nějaké dámské spodní prádlo. Ale zase se neúčastnila i policie, to je fakt. Pěvně věřím, že i příští sraz bude stejně zábavný jako tento. Spousta fajn lidiček, výborná hudební produkce Desgenaise (ten vyčníval mimo jiné kvantitou zpěvu a hraní nad ostatní, ale i Garion, Monster, Okeya či glum nezaháleli), spousta dobrého jídla a pití (Fafner by měl likér z výrobny svého dědečka začít dodávat nějak hromadněji) a .. a tak vůbec. Těším se na nové uživatele diskusního fóra, kteří nám pomohou s plánováním dalšího srazu a sami se ho také zúčastní :o)
Na tomto sraze nebyl k dispozici digitální fotoaparát, ale o to více těch klasických. První fotečky tedy budou snad už za pár dní.

Soutěž o pár dní prodloužena
Je "dobrým zvykem" v lidském konání, že největší aktivita je vždy vyvíjena chvilku před tím, než má být práce hotova. Už mi přišlo pár mailů o "rozpracovaných textech, které asi přijdou později mimo soutěž". Původně jsem chtěl soutěž uzavřít se začátkem srpna a během něj vás nechat hlasovat o vítězích, ale nakonec to bude trošku jinak. Své příspěvky tak, abych je stihl zařadit do soutěže, můžete posílat až do 25. srpna. V nadcházejícím týdnu pak uveřejním přehled soutěžních příspěvků ve všech kategoriích a v měsíci záři, kdy se na net opět vrátí lidé s přístupem jen ze škol, bude možnost vybrat vítěze. Těším se na další povídky, básničky, tapety a tak vůbec. Kompletní zadání soutěže najdete tady.