Pán prstenů 2003, aneb možná největší dřevárna v Čechách a na Moravě všech dob
Napsal: Láďa dne 14.5. 2003, e-mail: ladislav.ouda@seznam.cz


Pán prstenů 2003, aneb možná největší dřevárna v Čechách a na Moravě všech dob

Je čtvrtek, slunce pálí a první desítky bojovníků dorážejí do Křešic k budově špejcharu. Kolem se rozrůstá polní ležení. Po apatické siestě ve vedru, kdy se většině nechce nic dělat, tím méně trénovat bojové formace, my orgové vyrážíme na obhlídku terénu, jestli se příliš nezměnil. Z cest v lese se zvedají oblaka prachu, pokud nesprchne, bude to v sobotu zajímavé. Večer to s pařbou moc nepřeháním, chci se po týdnu konečně vyspat a tak zalehávám před půlnocí. Volím špejchar, „organizátorské právo“ a taky se tam můžu parádně rozbordelit na větší ploše. První den v něm spí jen málo lidí. 

Po raním budíčku, doprovázeném výroky: „To by mě zajímalo, jakej magor hraje v osm ráno na dudy...“;-), vyrážím s úsměvem ven a mé první kroky vedou neomylně do rohanského ležení. V táboře už je armáda zvící bezmála tři sta lidí. To už mám na sobě kostým hodný mého „majestátu“. Podle názoru některých vypadám jako františkánský mnich či indický svatý muž, když bosky v bílé říze celý den rázuji táborem. No jo, dobro je chudé, to zlo má pořádný kanady :-) I to doprovází hlášky typu: „Hele chodí tady ještě jeden jako ty, ale v černým“ (Andre-Morgoth). Zvlášť, když kromě rohanských a části Lamairu nás většina lidí moc nezná. Nejsme totiž nijak zvlášť dřevárnicky profláknutí.

To už ale většina národů zahajuje pod vedením panovníků či vojevůdců „tvrdý výcvik“. Registrace běží, Sauron ji deleguje na Prvního nazgúla, ten na dalšího z Devítky, kterému slouží deset skřetů, jeden podává pero, druhý drží papír, třetí nálepky, mají to v tom Mordoru pěkně zařízené...

Odpoledne se rozběhnou turnaje. Souboje jednotlivců a skupin za jednotlivé národy. Příprava zástav národů, kontrola lékárničky, atd. Řada trpasličích soutěží. Mám tu čest být v porotě Miss trpaslík, vyhrává můj favorit Wang (doufám, že se nějak podobně píše). Večer se konečně obouvám a vyrážíme vytyčovat věže. V lese organizátorský tým přepadne pekelný liják a tentokrát je to Ten, který povstává v moci, který oblečení drobet podcenil, jeho černý hábit ho před promoknutím na kůži neochránil; na rozdíl od mé bundy a Lešiho (Vrchní kotelník, pardon, kouzelník) kabátu. Ani Eru Ilúvatar na tom není nejlépe. Snáší se tma, práce se zpomaluje, názvy do věží, natož krepák za těchto okolností stavět nelze. Místo prachu teď hrozí bahno, naštěstí půda nakonec příliš rozbahněná nebyla.

V deset večer následuje schůzka s panovníky, vojevůdci a šlechtici, odehrává se ve řvoucím špejcharu (v místnosti řádí Angmar & :)) a půlka panovníků a čarodějů je, ehm, už poněkud veselejší, na některé je naopak až smutný pohled :) 

S vědomím, že se tam nic moc nedohodlo a nevyjasnilo, jdu o půlnoci přepočítat athelasy a dryjáky pro jednotlivé strany, přítomný balrog se docela dobře baví. 

Sobotní ráno, den soudu nadešel. Většina lidí se budí celkem sama, vytáhnout z postele musím jen budoucího Gandalfa s Radagastem (to „s“ vůbec není náhodné, zdá se, že nám Tolkien pár věcí zatajil :-)).

Část orgů odjíždí do lesa, ohraničujem Mordor, Morii, nestíháme, a už připochodovávají první armády. Protože nejsou pojmenované věže, přes směrování poněkud bloudí. Mordorští pro jistotu míjejí celý les a mizí po silnici kamsi do dáli, naštěstí je Leši vrací. Začátek se tak protáhne o půl hodiny. Už 15 min předtím mi Celeborn ohlašuje, že vyslal pár zabijáků do okolí, skřeti rovnou vyrazí ve skupinkách s výzvami typu: „Ještě se nehraje, pojďte si jen tak zafajtit“ No nic, nakonec hra začíná a pak teprve propuká pravé peklo...

Ano 5 organizátorů na 580 hráčů nebylo moc. Mohli jsme dát panovníkům a čarodějům do obálek questy a první dávku athelasů na národ, k tomu stužky na kouzelné zbraně a pro povyšování, hned večer (to by je ale půlka zapomněla v táboře), nebo ráno při odchodu. Příště, chybami se člověk učí. Naštěstí to prostí vojáci moc nepocítili, jen někteří panovníci byli nervozní. Poučení další; nelze dělat koordinátora bílé strany a zároveň vrchního zdravotníka, když jsem byl na cestě dát trpaslíkům questy (a vzít to dál postupně po celé bílé) volá Darion (Aragorn) a dramaticky mi sděluje, že v Roklince je zranění vyžadující okamžitou pomoc; pokládá to. Očekávám otevřenou zlomeninu, probodnutí mečem apod, takže přesprintovávám 750m do Roklinky, abych zjistil, že dostal bambulí šípu do oka, které mu už vypláchli a já s ním víc neudělám, jen ho odesílám na oční do Benešova (takže ztrácíme na hodinu organizátora Družinky – Honza Vorlíček, který ho tam veze). Když zoufale hledám v krabici stužky na kouzelné zbraně, Jana si vedle povídá s „reportérkami“ MfD, které bych nejraději vyhodil (jsem už taky krapet nervozní) No, Aragorn taky nedostal Narsil hned na začátku knihy, takže to nebylo ještě tak zlé. Moc qustů jsme panovníkům stejně nevnucovali.

Kolem 12:30 se hra (pouze z mého pohledu) uklidní a můžu začít konečně něco pořádně koordinovat a ne jen lítat jako hadr na holi. Zvláštní pocit, když mi zazvoní mobil a tam se ozve: „Ahoj, tady Frodo Pytlík...“ Posléze, teprve po chvíli debaty v Lórienu mi dojde, že ten dvoumetrový stokilový obr přede mnou je Frodo :) (na rozdíl od Gluma jsem se s ním před hrou nestačil zkontaktovat) Frodo i Glum byli tajní. Jen Gandalf věděl, kdo je Frodo a Glum dostal neurčitý popis. Nikdo nevěděl, kdo je Glum. Má to logiku, Frodo sice v knize říká, že je Frodo, ale nikdo netuší, že má u sebe Vládnoucí Prsten (ani Saruman neví, který hobit to je), tady každý ví, že potáhne Prsten, proto zase nesmí vědět identitu. A Glum musí mít výhodu překvapení. Měli jste vidět Aragornův(Darion) výraz po hře, když se dozvěděl, že Glum byla jeho dívka ;-) Stejně jako překvapení Rohanů, kdože byl Gríma. Tam lze taky těžko předpokládat, že by Theodéna-Forisse „nenapadlo“, že Gríma donáší Sarumanovi, kdyby věděl, kdo to je. Sauron v knize nepomýšlel na to, že někdo by mohl vůbec chtít Prsten zničit, zde je to obsahem hry, takže zase nesmí vědět, kde je Orodruina. Překvapením je Saruman, že hraje za sebe je jasné, ale klidně může jet s jednou stranou a zároveň intrikovat. Sarumana jako přívažek, zrazující bitvu od bitvy jako nájemný žoldák, jsme opravdu nechtěli. Některé své možnosti nestihl rozvinout, protože Sarumanka byla ve tři hodiny zabita několika nazgúly, ale obecně hrála s bílou, jen hráči moc netušili, že zároveň jede po Prstenu, nakonec i tušila, kdo je Frodo, ale vždy když došlo ke kontaktu stáli u Froda Gandalf a další a významně se usmívali. Nu ale jinak se přikláněla k názoru, že nebude-li mít Prsten ona, ať je raději zničen (tedy žádné „Power of Isengard is at your command, Sauron, Lord of the Earth“, jako ve filmu). Co netušila Sarumanka, bylo, že její naverbovaný haradský zrádce je Glum a má s Jedním vlastní oumysle (konkrétně zalízt s ním někam do křoví a nevylézt do konce hry). Že se mordorským nelíbilo, když jejich vojsko dotáhlo k Orthanku a otrávně se otočilo zpět se nedivím, ale ani po smrti Sarumana, bez Enta či ovládnutého Prstenu Železný pas dobýt prostě nešlo.

Gandalfovi se velmi zalíbilo v Rohanu, nakonec tam dostal i „Stínovlase“ na němž také odcválal. Nakonec se střídali porůznu s Radagastem u Froda, Frodo plnil questíky, účast na Elrondově radě, uvařit něco na herní ploše, vymlátit z Galadriel lahvičku, atd. Pobavilo mě jak se Galadriel stále ujišťovalo přes zrcadlo, jaké že jsou průchody do Mordoru, k čemu bude sloužit lahvička, oni nám zjevně nevěřili, že to tentokrát bude hodně přesně podle knihy...:-) Frodovi párkrát pomohli orlové, aniž by věděli, že je Frodo, to zjistili až po půli hry. 

Tři orlové, taky kapitolka sama pro sebe. Putovali o nich děsivé fámy a přitom kromě létání žádnou zvláštní schopnost neměli. Na začátku podnikli pár hloubkových náletů na shromážděné skřety ve stylu F-16, skřeti prchali v očekávání bombardování, které se nekonalo a konat nemohlo:) Harad si nechal hned na začátku hry jednu zástavu vtipně opřenou zvenku o věž; debata: orel: „To je herní zástava?“, haradští: „Jasně“, orel (přistávaje): „A to jí máte zevnitř?“, haradští: „Jistě“, orel:“Hm, neřekl bych“(odlétá s ní), haradští: „Do pr..., který hovado jí nechalo venku?!...“:-) Jindy; orel přistál za jedním skřetem: „Nechceš se taky proletět?“,“Proč ne? Jdeme na to.“, „Jé, vypadls mi, máš o život míň...“. Pak jsem je viděl u organizátorského stanoviště spokojeně obědvat, čekal jsem, že mi jako svému Pánovi taky nabídnou a ono nic; prosím mí vlastní orlové! A to měli čelenky a vedle pochodovalo několik nazgúlů. Ono nazgúly vážně moc nenapadlo dělat cílené tažení proti orlům a to jich bylo devět. Nějakého nazgúla pak snad ke konci někdo někde zabil kouzelnou zbraní, takže už nepovstal a ubylo jich tak. Balrog, když mi nadšeně vykládal, jak vyhnal Gandalfa z Morie a chytrou taktikou ji ubránil před masovým útokem, si také nechal čelenku, až jsem ho taktně upozornil, jestli si jako vyrazil na procházku do Gondoru :) Ale ono nakonec coby ne, když Denethor přecházel sám s jedním poslem před plnou Morií (ale hned na začátku hry), taky ho zdravili hromadným „Ahoj..“;-) Takže jsem sledoval průběžně postup Froda, kterého měl na starost hlavně Leši (a k tomu všechny čarodějě), občas prohodil pár slovíček s Morgothem, s Eruem, Dáin-Azrik si stěžoval, že v té jeho plátovce ho fakt vždycky hned dostanou, Galadriel jsem hrál „věštící Zrcadlo“, trousil po cestách athelasy, dryjáky i kamení (a málokdo nějaké sebral), rozdal něco za statečnost a úspěch v bitvě (to bylo ekvivalentní na obou stranách) a čas běžel k vyvrcholení, kdy byl Jeden zničen a dobro triumfovalo nad silami temnoty. Vypadá to jako takové útržky ale tak jsem také hru vnímal a postupně se dozvídal celý obraz až večer u ohnů a ještě později. Dost nás orgy, kteří byli zrovna skoro všichni pohromadě, pobavilo, když na horní cestě od nás přepochodovalo cca 80 Rohirů a Gondořanů směrem k Morii a když přešel poslední, na dolní cestě se z Morannonu vynořilo cca 90 skřetů s Grondem směrem na Minas Tirith. 

A tak útok střídal útok, Gondor a Rohan se dokonce přes Minas Morgul (udělali z ní na chvíli opět Minas Ithil ) dokonce probili (hráči;)) do Mordoru a bušili na brány Barad-dur, leč oblehnout ji nemohli a byli postupně vytlačeni (takhle se po 15:30 mohl teoreticky s armádou dostat Frodo do Mordoru také, aniž by plnil jakékoliv questy), posléze však jejich situace byla zlá, po té akci s Grondem ztratili téměř vše, jen zástavy jim nějaké ještě zůstaly (a to už někdo začal šířit poplašné zprávy, že „Rohan is on fall“, národ totiž bylo možné zcela rozprášit, což ostatně bylo cílem hry a na konci se stalo s celou černou stranou), trpaslíci na tom také byli špatně a všechno se to stáhlo do tří elfích věží v horní části herní plochy. V nedobyvatelné Roklince (přítomnost Elrondova Prstenu, dokud nebyl zničen, či ovládnut Jeden) se v klídku mezitím vařil čaj atd. 

Sauron měl zvyk své zajatce předhazovat Odule. Nádherná akce; vojevůdce Roklinky (Glorfindel) vedený v Mordoru k vnitřnímu vstupu Cirith Ungol pěti skřety, prskající Odula (tři spojení lidé), chtěli ho hodit dovnitř, nedobře si to vypočetli, Odula hmátla, tři popadla, zbylí dva prchali zpět, Glorfindel nelenil, proběhl doupětem a živý a zdravý se dostal ven z Mordoru a ke svým. Sauron ty dva zbylé asi moc nepochválil...

Když se mě asi třetí skřet na mých cestách zeptal: „A ty jsi jako kdo?“ (chápu, že si mne mohli teoreticky plést s Gandalfem Bílým, však je také Olórin z mého lidu ;-)), měl jsem sto chutí odpovědět: „Neoděný Vala, čistá Fea, žádné Hroa “, protože ale většina hráčů tímto směrem Tolkiena nehrotí, moc by je to nepobavilo, tak jsem jim nechával číst vysačku, což bylo komentováno slovy: „Ty vole!“:)

No a teď to hlavní. Teprve po hře se mi začal skládat obraz jak tolkienovské to vlastně celé bylo, víc než bychom kdy úmyslně mohli zařídit. Larp Družinky se propojil s bitvou úžasným způsobem. Ty zdánlivě nesmyslné akce bílé strany, útok na Morii a vlastní nechráněné věže, včetně málem smrti Gandalfa (už dokonce Bílého), útok na Umbar a Mordor, to vše mělo odvrátit pozornost Oka od pár lidiček v Pustině, jen aby Frodo mohl proběhnout Morií (také jeho quest), jen aby se pak horní Mordor částečně vyprázdnil. A jako v knize to věděl Gandalf, Aragorn, Elrond, Galadriel, Gondor něco málo a Rohan velký kulový.

Ba tolkienovštější než sama kniha. Připadá mi, že ne všichni při čtení docení hloubku žalu a oběti, kterými bylo vykoupeno zničení Jednoho, aby Zlo s velkým Z bylo poraženo a zůstalo jen to s malým. Někteří by asi fakt potřebovali vidět ve filmu rozmáznutého Aragorna, spálenou Minas Tirith, zničený Rohan, aby jim to došlo, že to nebyla „pohodička“. A to se přesně ve hře stalo; Minas Tirith padla, Helmův žleb padl, Aragorn se vrhl jako na Amon Henu proti houfu skřetů, jen aby Frodo stihl vběhnout do hustníku a také padl (ten se ale mohl oživit, padl za bitvu vícekrát), Radagast padl, Gandalf padl. Vlastně na tom bílá byla dost špatně, i když měla stále zástavy všech národů, když byl konečně Jeden zničen. A pak nastala protiofenzíva (protože skřetům klesl natrvalo počet životů ze tří na dva, Devítka a Sauron padl, atd.), která skončila vyhlazením černé strany. Umbar využil svého práva (bylo to ve veřejných pravidlech, nemůžeme za to, že si je většina nepřečetla a pak se hrozně divila) a přešel na bílou, proč taky ne, prohlédl, že sloužil zlé moci, že;-), zatímco Haraďané byli hrdí a neprosili o milost a byli nakonec také vyhlazeni. Bohužel jsme neměli dost hlasitou píšťalu, aby byla zvěst o zničení Prstenu známa ihned po celé hrací ploše, ale zpráva se i tak rozšířila bleskově. Orlové si pospíšili, aby předběhli v Mordoru hlavní organizátorku a oznámili zprávu Pánu nazgúlů sami. Kopí děsu v Sauronově ruce (měl nádherný kostým, vystřižený jak z obrázku od Howea, jen toho nosiče) sundal korunu a odešel s celou Devítkou do zkázy...

Veselé, že se nikdo nedivil tomu (kromě mě, který pravidla o Prstenu dělal), že Barad-dur stále stojí, když v knize i podle veřejných pravidel měla padnout (no v knize padl i Morannon...). Zkrátka Jana ji nejprve v rychlosti zapomněla strhnout a potom už jsme to nechtěli udělat, aby to bílá neměla zas tak jednoduché (poté, co Umbar přešel) 

Možná to chtělo nějaký velkolepý proslov („Stůjte muži Západu, stůjte a čekejte. Hodina soudu nadešla.Ten, který nesl Prsten, splnil své poslání...“, apod.), ale i tak to bylo dost dobré. Melkor možná až tak nadšený nebyl ;-) 

No a Frodo to neměl opravdu tak jednoduché. I s pomocí orlů, Gandalfa a své ochranky dalších ustavených hobitů. Párkrát se schovávali v hustníku, jednou leželi deset minut na zemi v křoví a kolem pochodovalo mordorské vojsko, atd. Prostě bylo v tom i kus štěstí, že mu to nakonec vyšlo, několikrát ho mohli (i náhodou) zabít. Přes Odulu prošel s lahvičkou (a dalšími pěšími) po svých, přes hranice Mordoru ho orlové s Prstenem nést nesměli. Z Mordoru ho pak i s Gandalfem a Samem odnesli orlové zpět (též hezký předchozí letecký průzkum orlů nad Mordorem pro ověření Orodruiny; Frodo, Gandalf a Aragorn jí měli jen popsanou, neukázali jsme jim jí přímo). Mohli jsem na závěr udělat korunovaci a odchod do Šedých přístavů, když už po letech vyhrála Bílá stran, ale neudělali, snad bude ještě příležitost :) A Glum ze zoufalství stihl ještě s výkřikem: „Milášku, jdu za tebou“, spáchat na konci sebevraždu skokem do Orodruiny.

No a závěrečná masová řadovka se neorganizovala, nechali jsme to čistě na hráčích. Příště by se mohla udělat spíš před hrou, kdy se jí budou ještě chtít zúčastnit všichni, po hromadném vysvětlení pravidel (které též nebylo), na uklidnění nervů, místo čekání ve věžích.

A víte, co je taky drsně poplatné Tolkienovi, ačkoliv takhle drsně to přímo nepíše? Černá strana je poměrně kompaktní (i prostorově, na herním území), Harad a Umbar se sice považují za lidi, ale na Mordor si moc sprostých hlášek opravdu nedovolí, rozhodně ne veřejně a Mordor to zase nemá příliš zapotřebí, na to má dost protivníků na bílé, aby se na nich vyřádil (za skřeta se dá ve hře nejlépe vyřádit, ne ovšem tak, že někteří pojem řádění chápou jako mlátit kolem sebe hlava nehlava :-/), zato bílá strana je v tomhle ukázková. Koňomrdi, buzny, zakrslíci, atd. Jo, knižní Elendil by měl z výroku „elfové do rezervace a Rohan do hamburgerů“ vážně děsnou radost. Ona je to sranda, ale ani si hráči asi nikdy moc neuvědomili, jak tím přesně, a přitom nechtěně, vystihli realitu Středozemě konce Třetího věku...nepřátelé jednoho Nepřítele...(a i našeho světa, že;-))

Jinak mě vážně vždycky pobaví, jak si každý stěžuje na každého (na své straně), jak jim nepomohli včas, jak špatně (většinou moc rychle) ustoupili, atd. Vždycky jsou ti druzí horší (přesně jako ve skutečnosti...)

Prostě to celé přes různé chybky parádně vyšlo, jsem moc rád, že jsem se toho mohl takto účastnit, organizačně to půjde překonat určitě, ale herně, zrovna z toho „tolkienovského hlediska“, tam je nastavená laťka setsakra vysoko.

No a večer jsme přecházel u ohňů, využíval získané popularity, ujídal, co se zrovna vařilo a peklo, ptal se a naslouchal vyprávění. Nakonec jsem se pobavil se známými, v hospodě po Morgothově (Andreho) vzoru rozjel pár pseudotanečních pohybových kreací (to zlo ale svádí!:-)) a nakonec ve tři v noci vyhledal suché místo ve špejcharu, kam nekapalo stropem (celou noc pršelo). V neděli nastal úklid, loučení a pak už jen cesta domů. A zase za rok nashledanou.

Sepsal Manwe Súlimo, Pán Dechu Ardy, jenž spravuje Svět pod Ilúvatarovou rukou (obecně známý jako „Láďa“)

Odkazy na další reportáže a fotografie se budou postupně objevovat na stránce pp2003.panprstenu.info.


117 fotek (Krecik)



..:: Článek na webu: http://www.jcsoft.cz/fantasy/viewnews.asp?id=427 ::..

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tento text byl převzat 27.11.2024 6:12:02 z webu Film Pán Prstenů - http://lotr.jcsoft.cz/
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------