Pán Prstenů je pro miliony fanoušků doslova biblí. A každé dílo, které je obrovskou skupinou lidí obdivováno, svádí jiné k parodování. Na následujících řádcích dostanete možnost přečíst si ukázky děje Pána Prstenů, jak by jej asi zpracoval Douglas Adams, autor Stopařova průvodce po galaxii, autor Duny Frank Herbert či třeba J.K. Rowlingová, z jejíhož pera vzešel Harry Potter. Vybrané úryvky však nemají za cíl dílo profesora Tolkiena urážet. Jejich autoři jsou sami velkými fanoušky knih a spíše ukazují, že dělat si z něčeho legraci jde i opravdu vkusným způsobem. Mnohem zábavnější budou jistě pro ty, kteří znají díla těchto autorů. Zvláště dnes, na výročí Tolkienova narození, je myslím dobré připomenout si, jakými všemožnými způsoby ovlivnil profesor Tolkien tento svět a naše myšlení... Belcarnen
Douglas Adams: Převážně neškodný prsten
Jistého večera v jistém temném zákoutí jisté hobití nory v jistém Kraji daleko od temné říše Mordoru něco změnilo majitele. Malé kovové něco. Něco, co by dost dobře mohlo být popsáno jako do kroužku stočený proužek lesklého kovu.
Středozem však zůstala ohledně této drobné změny netečná, což se výborně hodilo oběma zúčastněným stranám výměny. Ta zůstala utajená obyvatelům Roklinky, Nazgúlové neměli ani páru, co se stalo, dokonce i Temný Pán osobně pokračoval v žití svých temných dnů bez povšimnutí. Asi by ho poměrně dost naštvalo, kdyby věděl, že to něco je přesně ta věc, kterou už staletí hledá po všech čertech.
Danielle Steele: Znamení Krále
Srdce Éowyn se zuřivě rozbušilo, když ho spatřila. Jeho havraní vlasy vlály ve svěžím vánku z planin a jeho pronikavé oči zachytily jakoby zázrakem její pohled. Jeho tělo vyzařovalo královský původ. Její mysl zabloudila k zapovězeným myšlenkám, myšlenkám, které si králova neteř nemohla dovolit, ale na které myslela jako svobodná a volná bojovnice. Najednou pochopila, že byla stvořena milovat tohoto hraničáře.
Frank Herbert: Prsten Mesiáše
Legolas si dopřál ten luxus dopřát si ten luxus nechat své myšlenky jen tak volně plynout.
Co je zase tohle za zradu? přemítal nad obrysem postavy blížící se k nim skrze mlhu. Snažil se co nejvíce zaostřit své smysly vycvičené elfským tréninkem.
To vypadá jako...ne! To není možné! Nazgulové museli otrávit můj lembas...
Ale jeho já uvnitř jeho já podvědomě vědělo, že lembas je nezkažen a vize, kterou vidí před sebou není pouze jedna z možných verzí budoucnosti, ale je to ta jediná a nevyhnutelná. Jak se vidina stále více a více přibližovala, její špičatý bílý klobouk ostře kontrastoval s monotónním oceánem ničím nepřerušené lesnaté krajiny a s horami za ní.
Gandalf žije!
„Už nejsem Gandalfem Šedým,“ promluvil čaroděj a jeho bělostná róba se zaleskla ve slunečním svitu. „V souboji s Balrogem jsem prošel smrtí, ale spáč je nyní probuzen! Od nynějška budu nazýván Gandalf Muad‘Dib, Mithrandir, Lisan Al‘Maia!“
J.K. Rowlingová: Frodo Pytlík a Jeden prsten
Frodo se plížil po schodech hradu, jeho neviditelný plášť se mu otíral o nohy. Prostě musel dostat prsten do kabinetu profesora Saurona, aniž by upoutal něčí pozornost. Hrad byl úplně tichý a on prošel bez nejmenších potíží. Tlumené světlo pronikalo pode dveřmi kabinetu, ale nezdálo se, že by byl někdo uvnitř. Když se vkradl do místnosti, spatřil na římse potichu bublající vulkán. Už už se chystal vhodit prsten do ohnivého jícnu, když v tom se otevřely dveře a v nich stál profesor. Jelikož neměl vůbec žádný čas něco podniknout, Frodo znehybněl a v duchu děkoval za svůj neviditelný plášť.
Avšak profesor Sauron nebyl jedinou osobou, která vstoupila do místnosti. Obrovská mohutná ohnivá příšera se vloudala za ním a oba byli hluboko ponořeni do konverzace. Frodo, ačkoli se ještě nikdy s podobnou bytostí nesetkal, veděl, že před ním stojí Balrog!
„Potřebuji abys předal vzkaz profesoru Sarumanovi. Vyřiď mu, že jsem připraven se k němu přidat, abychom mohli žít naše životy bez obav z nechtěných zvědavých očí. A leť rychle, protože odpověď potřebuji co nejdříve!“
„Ale já nemám křídla,“ prohlásil tupě Balrog.
„Použij koště, ty střevo!“ rozezleně odvětil Sauron a opustil místnost.
Takže je to pravda, pomyslel si Frodo, Sauron se mě chce zbavit a použije k tomu
Sarumanovy pomoci. Věděl, že to musí říct svým přátelům, Pipioně a Smíškovi. Ti budou vědět co dělat.
Rychle vyrazil z kabinetu a zatočil do boční chodby bez rozhlédnutí. Najednou ho oslepil blesk zeleného světla. Jizva na jeho čele pronikavě zabolela. Poslední věc, kterou si uvědomil, než upadl do bezvědomí byl obrys Elrondovy postavy a jeho šílený smích.
Když se Frodo probral, uvědomil si, že leží v posteli. Zkusil se posadit, když v tom uslyšel přívětivý hlas.
„Ale, Frodo se zřejmě konečně probudil,“ promluvil na něj ředitel Gandalf.
„Předpokládám, že bys rád věděl, co se stalo minulou noc. Vyšlo najevo, že tvůj učitel Temných Věd nebyl Elrond, jak jsme si všichni mysleli, ale Melkorův přisluhovač Smeagol. Chápeš, nikdo Elronda neviděl předtím, než dorazil do Hobitic, takže nikdo vlastně nevěděl, jak vypadá. Bohužel.“
„Ale já jsem viděl profesora Saurona s Balrogem jak se baví o tom, že se musí zbavit všech zvědavých očí!“
„Ano, Sauron byl první, kdo něco začal tušit. Proto začal rozdávat ty lektvary ze shnilých ryb. Věděl, že na Smeagola sám nestačí, proto vyhledal pomoc Sarumana. On byl ten, kdo tě našel v bezvědomí na chodbě.“
„Chcete říct,že... Sauron je nevinný?“
„Ovšem ty hlupáku Bralovská! Snažím se ti to říct už 4 roky,“ odtušil Gandalf nasupeně. „A teď si odpočiň, ať tě můžeme co nejdřív poslat domů k tomu tvému hroznému strýčkovi Bilbovi.“
Další "Pán Prstenů podle..." najdete v těchto článcích: