Pán Prstenů – v zákulisí s Alanem Lee
Rozhovor byl pořízen během Leeova semináře v New Yorku.
Přeložila (v)Eru, díky moc!

Všechna vaše tvorba je spojena se sci-fi a fantasy žánrem, je to tak? Co vás k němu přivedlo?

Moje dětská láska k pohádkám, mytologii, určité knížky a filmy, které jsem četl a viděl v dětství mě takhle nasměrovaly. Jeden z prvních filmů, které si z dětství pamatuji je Zloděj z Bagdádu. Byl to pro mě hrozně silný a živý zážitek a od té doby hltám všechno, co má co dočinění s magičnem a fantasií. Objevil jsem v sobě tenkrát velkou lásku k mytologii a legendám.

S jakým médiem nejraději pracujete?

Pracuji hlavně s vodovými barvami a pak mám hodně rád černobílé kresby kreslené tužkou nebo uhlem. Zjistil jsem, že uhel je velmi uspokojivý a velmi bohatý prostředek k malování. Samozřejmě vodové barvy jsou mnohem lepší k navození nějaké atmosféry, ty používám hlavně v dětských knihách. Taky v poslední době objevuji kouzlo počítačové tvorby, hodně používám PhotoShop. Je to výborný prostředek k přímému vyjádření určitého nápadu nebo představy a k realizaci filmových efektů. Škoda, že jsem tohle objevil až tak pozdě ve svém životě, poskytuje to spoustu možností.

Jaký byl prvotní impuls k vaší práci na filmu? Kontaktovali vás, nebo jste na tom sám chtěl pracovat?

Ne ne, přišlo to jako blesk z čistého nebe, bylo to díky Peterově pozvání. Poslal mi balíček s několika jeho filmy, jeden z nich byla Nebeská stvoření, která se mi hrozně líbila. K balíku byl přiložen dopis s jeho představami o projektu a s pozváním ke spolupráci. Vždycky jsem trochu toužil zúčastnit se práce na nějakém velkofilmu, věděl jsem jaké možnosti k tomu dnešní technika poskytuje. Takže jsem s nadšením přijal.

Jsou vaše kresby krajin založeny na skutečné předloze nebo jsou čistě produktem vaší fantasie? Nebo je to kombinace obojího?

Tyhle konceptuální malby krajin jsou zčásti ovlivněny tím, co jsem viděl na Novém Zélandu a zčásti výsledkem mých představ o Středozemi. Hodně jsem pozoroval a maloval v přírodě. Taky jsem používal fotografie. Nápad točit na Zélandu byl perfektní, do panenské a nádherné přírody jsme si zasazovali smyšlené národy i s jejich sídly. Už od začátku to byla úžasná práce. Už jsem o NZ něco věděl, ale až tam jsem pochopil, jak neuvěřitelně nádherná země to je.

Myslíte, že se povedlo dostatečně věrně převést scény v knize do filmové podoby?

Určitě jsme našli několik lokací, které jsou Tolkienovým popisům hodně blízko. Třeba Edoras si neumím představit lepší. Prostředí je perfektní, ten skalnatý pahorek ve stínu fantastických zasněžených vrcholků. Hodně práce dalo udělat ze Severního ostrova místo, které by vypadalo jako Kraj, ale užili jsme si přitom dost srandy. Nový Zéland poskytuje velkou škálu různých typů krajin, od močálů přes džungli, ledovce a alpské scenérie. Kdybychom byli filmovali v Evropě, všude tam žijí už hodně dlouho původní obyvatelé, krajina je hodně kultivovaná a má spoustu osobitých prvků. Mnoho míst se skvěle hodí, ale lidé by pak vždy věděli že ve skutečnosti je tohle nějaký slavný hrad ve Francii nebo Skotsku. Je těžké najít nějakou výraznou krajinu, která by nebyla pro tu danou oblast charakteristická. To by bylo vůči Středozemi nespravedlivé. Peter zvolil dobře, stál si za rozhodnutím točit na NZ. Věděl o jeho potenciálu a tu zemi má moc rád.

Jaké bylo spolupracovat s Peterem Jacksonem, člověkem, který tak dobře zná Tolkienova díla a má o světě Středozemě svou vlastní velmi vyhraněnou představu?

Bylo to velké dobrodružství. Má neobvyklou představivost. Byli jsme tam jen abychom sloužili jeho vizím, abychom mu poskytovali nápady a reagovali na ty jeho. Bylo pro mě překvapením jaký dynamický a schopný režisér to je. Jedna věc je postavit nějakou scénu a jiná věc je přivést jí k životu. Peter byl plný nadšení a vždy překvapující.

Jaké je vidět své vlastní kresby a návrhy realizované ve filmu?

Je to úžasné, začínáte s návrhem nebo s knižní ilustrací a ty se pak vyvíjí, dodělávají se detaily a nakonec se dokončí a téměř nikdy mě to nezklamalo, konečný dojem byl vždy okouzlující. Kameramani a osvětlovači odvedli výbornou práci, úplně scénu přetvořili. Když máte například ve studiu les – temný a ošuntělý, bez barev, a když osvětlovací tým dokončil práci, stromy pronikaly dokonalé sluneční paprsky a iluze magického místa byla dokonalá. Samozřejmě konečný dojem hodně závisel na výkonu herců, jsou to hlavně nadaní lidé, kteří vytváří to kouzlo. My jsme jen postavili základy a pak jsme seděli v pozadí a sledovali jak se všechny ty magické věci dějí.

Obvykle musí umělec velmi namáhat svou imaginaci aby vytvořil určitý design, pomohl vám pobyt na NZ k vizualizaci vašich představ?

Ano, ta země pro mě byla silnou inspirací. Hledání lokací a exkurze s Peterem byly pro mě velmi důležité a taky jsme si to skvěle užili. Hodně jsem fotil. Ty fotky se ještě stále teď používají jako základ k tvorbě některých scén.

Byly nějaké konflikty mezi vámi a Johnem Howem, a pokud ano, jak jste hledali rovnováhu mezi vašimi představami?

Spolupráce s Johnem byla příjemná, vycházeli jsme spolu dobře. Na některých věcech jsme pracovali společně, ale vrchní dohled měl vždycky Peter. Vždycky zkouknul naše návrhy a okomentoval je. Vždycky měl poslední slovo. Práce se mezi nás rozdělila téměř sama – John se stal dvorním Sauronovým architektem. Udělal Barad-Dur, Minas Morgul a Černé brány a všechny ty úžasné gotické konstrukce jsou z jeho hlavy. Bavilo mě pozorovat ho při práci a vidět jak jeho představy vypadají na plátně. Taky navrhoval Dno Pytle, protože právě on je autorem kresby, kterou Peter označil jako startovní bod. John se taky soustředil na vybavení skřetích a Sauronových armád. Na NZ dorazil s vlastní výbavou zbraní, štítů a mečů. Často při sobě nosil dlouhý luk. Nemohli jsme ho často dostat z dílny, byl do práce úplně ponořený. Taky odvedl skvělou práci při tvorbě některých temných tvorů – třeba Balroga. Je dobře, že se na animacích podílelo více lidí s rozdílným stylem a vkusem, ve Středozemi taky není jen jeden architekt, je to tak? Myslím že jsme naše pole působnosti společně pokryli dobře.

Které z vašich děl ve filmu se podle vás nejvíce přiblížila knižní předloze?

Myslím že design Orthanku, už při ilustraci knihy jsem s tím začal, byla tam jedna hodně detailně propracovaná kresba dolní třetiny věže. Peter mi řekl : Tak a teď už jenom dokonči práci. Tak jsem dokreslil zbytek a pak interiér, který jsme chtěli aby odrážel vnější podobu stavby. Velmi úzce jsem při tom spolupracoval se staviteli miniatur, všechno se nakonec povedlo skvěle. Je to jeden z těch záběrů, kde je všechno tak jak má být, každý paprsek světla se odráží správným směrem.

Máte ve filmu nějakou oblíbenou scénu nebo záběr?

Hodně se mi líbí Edoras. Velkou zásluhu na tom má okolní krajina, ale celková realizace kultury s jejími artefakty a stavbami i interiéry je skvěle provedená. Věnovali jsme hodně času práci s detaily a rekvizitami. Všechno k sobě skvěle pasovalo. Na druhou stranu mám taky rád Osgiliath tak, jak ho můžeme vidět v druhém filmu, ruiny města s jeho oblouky, sloupy a zbořenými budovami.

My vidíme všechny ty okouzlující scenérie ve filmu, ale řekněte nám - jaké to je realizovat je? Jaká byla spolupráce s těmi, kteří scény skutečně stavěli a tvořili?

Spolupracoval jsem vlastně se všemi částmi týmu, hlavně pak s Grantem Majorem, Peterem a Danem Hennou. Museli jsme přistoupit na hodně kompromisů kvůli rozpočtu. Bylo to zajímavé dělat všechny ty změny tak, aby celkový dojem byl stále ještě atraktivní a přitom abychom uspokojili finanční nároky. Pracoval jsem s lidmi podílejícími se na tvorbě architektonických záležitostí, s rekvizitáři, kostyméry…Na všem jsem se chtěl podílet a uplatňovat svůj názor a a musím říci že lidé v týmu byli velice milý a většinou mi nechávali co možná nejvíc volnou ruku. V uměleckém oddělení filmového štábu celkem pracovalo ke čtyřem stovkám talentovaných lidí a většina z nich už s filmy zkušenosti měla. Byli rádi za každý impuls který jsme jim já nebo John Howe poskytli.

Na co jste ve filmu nejvíce hrdý a co pro vás bylo nejtěžší?

To se nedá říct, je tam hodně prvků, jejichž tvorba mě moc bavila. Myslím, že by to mohlo být Minas Tirith, protože to je jakýsi klimax a pojítko pro všechny tři filmy. To je pro mě asi nejvíc fascinující a uspokojivá část mé práce, už se nemůžu dočkat, jak bude vypadat ve třetím dílu. A nesložitější byla asi obě dvě elfská království - Lothlórien a Roklinka. Bylo to zřejmě pro to, že jsme se velmi úzkostlivě snažili představit elfy tak, aby byli věrohodní a přitom zachovat podobu podle knihy a nenechat se příliš unést vlastní fantasií. Měli jsme za úkol vytvořit kulturu, která žije ve Středozemi už po tisíciletí a zachovat při tom jejich eleganci a krásu. Snažili jsme se evokovat atmosféru posledních dní elfů, Roklinka byla z větší části již navždy opuštěna. A Lothlórien je místo, které mají čtenáři většinou hluboko pod kůží – alespoň já ano.

Chtěl byste dál pracovat u filmu, nebo se chcete vrátit ke knihám?

Moc rád se teď vrátím ke knihám, protože to je moje první láska. Vždycky budu dávat přednost knížkám, je v nich něco co mě vždycky fascinovalo. Rád bych si ještě někdy práci na filmu zkusil, ale to by muselo být něco hodně podobného Pánu prstenů.

Nakonec se vás zeptám, myslíte si, že by se profesoru Tolkienovi svět Středozemě stvořený filmovým týmem zamlouval?

To je zajímavá otázka – myslím si, že by určitě nebyl zklamaný. V tom filmu je velmi mnoho z něj, tolik nadšení a kouzla. Všechny ty detaily a nadšení každého, kdo se na filmu podílel by ho nemohly nezaujmout. Moc rád bych jeho reakci viděl, opravdu!