(pár mých poznámek a pocitů)
Přicházím těsně před 16.hod v pátek do nádražní haly, jediní kdo tam jsou načas, jsou Belcarnen a Ruby, poté doráží Andre, Kahlan a Gwynenbleidd, „Zaklínače“ vidím poprvé, ještě netuším, že se z něj vyklube kolega, co se studia týče. Po zoufalých pokusech dovolat se mobilem, se zjistí, že Kanyapi a Nanthei neuvízly v metru, nýbrž si s námi prostě daly sraz někde jinde. Na Kanyapi jsem se obzvláště těšil, vzhledem k pověsti, která ji předcházela a nezklamal jsem se, jen jsem zjistil, že ačkoliv její příspěvky jsou psány vznešeným elfím stylem, ona sama má blíže k rozvernému hobitovi . Takže nakonec dopadne všechno dobře, dorazí ještě Flycyber a vyrážíme směr Plzeň. Protože se ocitám na sedačce na okraji dění, vystrnadím (jemně pochopitelně) jednoho cizího studenta (resp. nejprve jeho batoh, on odešel sám, až když pochopil, že uprostřed naší skupiny se tu anatomii opravdu nenaučí, soucítil jsem s ním, vím o co jde).Plzeň - jsme nadšeně přivítáni dvojicí Gail a Garion, na místě je i Desgenais a Alchymistka. Vzhledem k naprosté nefunkčnosti plzeňských automatů na lístky (vyzkoušeli jsme pravda jeden), jede větší část tramvají na černo, což se nadále stane tradicí a už se o lístky ani nepokoušíme (na revizory ale máme celou dobu štěstí, lépe řečeno na jejich nepřítomnost).
Cesta k táboráku se ale zkomplikuje, protože u prvního ohnište je už nějaká partička. Nejprve máme sice přesilu, ale jim dochází posily a my litujeme, že jsme si nevzali meče. Ačkoliv bychom s brněnskou skupinou přesilu opět získali, nakonec se raději přesunujeme ke vzdálenějšímu tábořišti ( byla to lítost co nám zadrželo ruku... ).
Sotva rozděláme oheň, doráží moravská část webu, ty co ještě neznám z dubna a z Elfconu, poznáván podle fotek a Buzze neomylně podle kloboučku, a začíná pravá zábava u táboráku, s kytarou, opékáním buřtů, pivem, vínem, medovinou. Naše oslavenecká lavice ( Desgenais, Andre, Wulf a já) zpívá z plných plic, zbytek, s vyjímkou Ellanor a Ymber, pouze pobrukuje. Po půlnoci se Megajohn začne procházet vyzývavě s ručníkem, následován Buzzem. Nakonec vyráží většina lidí k rybníku na zlatý hřeb programu – noční koupání. Ačkoliv ještě jen o deset minut dříve jsem zdaleka nebyl rozhodnut se také zůčastnit, nakonec se přidávám, protože jde o jedinečnou událost, o které se vypráví ještě vnoučatům a kterou by si člověk neměl nechat ujít. Voda je skutečně tak studená jak jsem předpokládal a nebýt předtím vypité Wulfovi medoviny asi bych tam nevlezl, ale nakonec se vše zdaří, jen někteří si odnesou menší či větší nastuzení (ale vzpomínat na to budou určitě všichni).Po usušení u táborového ohně se nakonec přesouváme zpět do města, velkým, 3km nočním pochodem s batohy na zádech. Plánovaný tichý příchod do bytu G&G se téměř zdaří, ovšem jen do chvíle, kdy dojde k již vícekráte popisované scéně s uzavřením Wan a Kahlan v koupelně. K takovým koncům vedou nápady jít se mýt ve čtyři ráno . Nakonec se je ale ven dostat podařilo, takže zůstaly jen narušené dveře do koupelny a narušené vztahy se sousedy, které se ale snad časem opraví a napraví. Takže jsme mohli jít se konečně uložit ke spaní všude po podlaze i po postelích, kde bylo místo.
Ráno po devaté nastává hromadný budíček a po hygieně se kupíme v hlavní místnosti, jíme snídaňo-oběd a vytváří se debatující kroužky a kruhy. Doráží Renno, takže jsme na chvíli v max. počtu, než ve dvě odjede Ymber (tedy, v té době tomu ještě věří). Před druhou se zvedáme a odcházíme na plánovanou prohlídku staroslavného pivovaru. K našemu překvapení se v úvodním sále setkáváme znovu s Ymber, které ujel vlak, takže do dalšího si stihne pivovar s námi projít. Paní průvodkyni jsem podle přízvuku tipoval nejprve za jednoho z neodsunutých v r. 45., ale poté nám sama vysvětluje, že ho získala po 30 letech provádění německých skupin. Prohlídka je zajímavá, ve sklepech ale poněkud chladno na kraťasy a trička, ale přežíváme, zvláště vzhledem k ochutnávce kvasnicového piva ze sudů, kde obsluhující pán naznačuje, že na nějakém kalíšku navíc mu nesejde, čehož rádi někteří využíváme .
Poté se odebíráme opět domů (s delší zastávkou u stánku s pivem), kde se část věnuje rozličným dětským deskovým hrám a následuje přesun na 19.hod do čajovny. Tam se kromě čaje věnujeme diskuzím hodných naší intelektuální úrovně (např. o Ainur a mechorostech ). Když vše vypijem a sníme, přesuneme se zpět do bytu G&G, kde na nás čekají dorty určené pro květnové a červnové oslavence (díky Gail, Ellanor a další), které ale samozřejmě snědí všichni a také další pití, tentokrát alkoholičtější.
Zde se nadpoloviční část začne věnovat nové zábavě, a to, již jinými popisované, hře na vrahy a oběti, kdy jde doslova každý každému po krku (naštěstí jen lžící) Tuto zábavu vymyslela Kanyapi (a pak se jí neúčastnila, cha,cha) a podařilo se při ní vytvořit atmosféru “strachu”, vzájemného “podezírání” a totální “paranoie”. Já jsem se při pohledu na ně pouze dobře bavil a měl tak mimo jiné možnost probrat s Andrem a dalšími náš mírový plán pro Blízký východ, který přežil pátek v mé kapsy a také další “zásadní” otázky. Po vypití lihovin, snězení dortu, úplném vyvraždění všech hráčů a vyřešení všech plánů jsme se pak kolem 3-4. odebrali opětovně na lože (do spacáků).Poslední den, neděle – znovu po 9. vstáváme, tentokrát by se mi chtělo ještě docela spát, posnídáme druhý dort a hurá na Výstavu strašidel do podzemí. Ta je udělaná tak trochu jako dungeon, kdy jednotlivá strašidla jsou umístěna nasvícená v různých výklencích a záhybech a navíc se zde pohybují i živí, roztodivně namaskovaní lidé, kteří vyrážejí z temných koutů na návštěvníky. Když jsem jako vedoucí naší skupinky na první křižovatce typu T zahnul tak, že jsem byl až po chvíli upozorněn na baziliška, co mi zůstal na druhé straně za zády, tak jsem pochopil, že takto bych v opravdovém Dungeonu dlouho nepřežil. Chlap s vidlemi namaskovaný za rohatého čerta, co vypadal jako Darth Mahoul ze SW-I, svou roli opravdu prožíval, brousil si vidle o zeď a každého se s nimi pokoušel alespoň jednou bodnout.
Část lidí pokračovala i v podzemí ve hře na lžícovrahy, jako ostatně celé dopoledne, takže ti si to doopravdy “užili” Několik jiných zase zaujalo vzpomínání na hlášky z jedné, i mnou velmi oblíbené, počítačové hry ( “My life for Aiur”, že ). Takže nám poslední dopoledne příjemně ubíhalo, někteří včetně mě navštívili ještě chrámovou věž, nejvyšší v Čechách a také znovu stánek s pivem, no a už jsem se rozloučili s částí pražáků, včetně našeho slavného Webmastera, kteří museli odjet dříve. Ostatní jsme stihli dojíst v bytě u G&G co se dalo, Thingol a já ještě svedli polštářovou “bitvu” s malou dcerou Jany a už jsme hnali na vlak směr Praha-Brno. Tak tak ho stihli a seskupili se v chodbičce, většina se tvářila poněkud znaveně, já měl tendenci si povídat s lidmi, s kterými jsem si ještě dost nepopovídal dříve a tak je budil z letargie. Nakonec jsme se v Praze definitivně (ale jen pro tentokrát!) rozžehnali s moravskými a nechali je pokračovat dále. A tak skončil dosud největší a nejslavnější ze srazů JCsoftu.cz.
