Nostalgie - stará verze webu věnovanému filmu Pán Prstenů | |||||||||||||||||||||
| 20.1. 2003 13:29:15 | Lollitka | Já a kniha: Četl několikrát nejen ji, ale i další díla JRRT |
| Byl to zvláštní pocit konečně vidět film, na který se celý rok třásl celý filmový svět. Společenstvo nastavilo laťku hodně vysoko a je víc než příjemné zjistit, že ta laťka byla překonána. Dvě věže jsou (z mého čistě subjektivního pohledu) lepší než první díl. Nejenže příběh drží víc pohromadě a postavy mají za úkol větší věci než někam neustále jít. První díl byl vlastně sletem zajímavých scén, nastíněním situace, úvodem. Teprve teď se začínají dít velké věci a pan režisér si toho je dobře vědom. Dvě věže nejenže ubíhají plynuleji, ale je v nich i méně patosu a míst, kdy divák zatne zuby s pocitem, že tohle tam přeci nemělo vůbec být. Prvním, čeho si musíte všimnout, je posun ve vyprávění. Představte si rozdíl mezi jednotlivými díly Indyho Jonese a možná se k tomu přiblížíte. A stejně jako u příběhů dětinsky umanutého archeologa to vůbec není na škodu. Naopak. Přestože se Dvě věže opravdu často a opravdu hodně odchylují od své knižní předlohy, ty změny vlastně prospívají vyprávění. Tvůrci si vyložili práci profesora Tolkiena po svém a nejsem si tak úplně jistá, jestli by se mu to líbilo. Stejně jako já by ovšem byl tři hodiny přikovaný k sedadlu a kroutil hlavou nad tím, jak se v dnešní době podařilo natočit něco takového. Naprosto mě okouzlilo, jak Peter Jackson zvládl nástup nového prostředí a postav. Éowyn, Éomér i Théoden v sobě mají pravou důstojnost potomků králů. Strach z Mirandy Otto byl naprosto neoprávněný, protože svou roli zvládla skvěle a jako Éowyn nachází přesnou hranici mezi křehkostí a sílou. Nejdůležitější novou postavou z rohanské části filmu je však Théoden Bernarda Hilla. Kdo by ho chtěl přirovnávat ke kapitánu Smithovi z Titanicu, přepočítal by se. Jeho postava je živoucí a uvěřitelná, pravý král. Ve stínu Rohanu stojí inthilienské vyprávění. To má poměrně nemastný, neslaný začátek. To, co diváka zaujme nejvíc, jsou Frodovy zlostné výbuchy (velice dobře zahrané) a samozřejmě Glum. Je na něm vidět, že je pouhým výtvorem nul a jedniček (stejně jako Stromovous) a to mu ubírá na živostnosti. Andy Serkis mu ale propůjčil skvělý hlas i pohyby a je úžasné sledovat, kdy promlouvá Sméagol a kdy Glum, protože to jde naprosto přesně poznat. Faramir. Při prvním zaslechnutí jeho hlasu mě docela zatrnulo, protože určitě nepatří milému člověku. Patří gondorskému šlechtici zvyklému, že rozkáže a lidé poslechnou. Když na adresu Gluma zazní jako rána bičem „Odpověz!“, nechtěla bych být v kůži toho slizkého tvorečka. Ohledně Faramirovy touhy po Prstenu. Jeho rozhodnutí poslat Prsten do Minas Tirith je ovlivněno a urychleno útokem na Osgiliath. Role je to opravdu dost malá, „jeho čas příjde“ až v Návratu krále, ale v závěru si docela nahrál na slušný konflikt s mocným tatíčkem. Hlavní lákadlo, Helmův žleb, dostojí očekávaním na něj kladeným. K tomu, co se točí kolem bitvy, nemám žádné námitky. Rohanské vyprávění je blízké velkorozpočtovým spektáklům vznikajících v padesátých letech i s mnohatisícovými komparzy. Ty byly jistě inspirací pro bitvu o Helmův žleb. Mrzutou věcí je, že některé postavy nedostali tolik místa, kolik by si zasloužili, a kvůli stopáži filmu se na ně prostě nedostalo. (Ještěže existuje jedna šikovná věcička zvaná DVD.) Mluvím tu o Éomérovi, Faramirovi a Gandalfovi. Tihle tři působí tak trochu cenzurovaně. Éowyn sice má dost prostoru, ale je tak dobrá, že byste si klidně dali ještě nášup. Citelného zkrácení se dostalo i celé ithilienské sekvenci. Neříkám, že to, co běží v kinech, je nějak špatné. Stejně se ale nemůžu dočkat podzimu, kdy vyjde rozšířená verze. Je mi moc sympatické, že se tvůrci poučili z námitek fanoušků Tolkiena. Chcete víc Legolase? Prosím. Chyběla vám v prvním díle mapa, abyste se orientovali? Není problém. Snad i díky tomu působí Dvě věže lépe než Společenstvo. Chybí jim sice poetika prvního dílu, zato propracovanost a hloubka postav je větší. To byl ten jeden krůček, který odděloval Společenstvo od filmu, který můžete skutečně nekriticky zbožňovat. Tím ovšem neříkám, že to postihne Dvě věže. Určitě si i v nich diváci najdou scény, které si budou přehrávat znovu a znovu. Třeba mně se opravdu líbil monolog Galadriel (ano, monology nezapomněla), kterým promlouvá k Elrondovi. Společenstvu jsem dala v celkovém hodnocení devět z deseti, druhému dílu plný počet bodů. Ten jeden bod přidávám za posledních dvacet minut filmu. Slovy pana Baldýnského „je to emocionální smršť“. Mám na mysli Samův proslov prokládaný záběry z Železného pasu a Helmova žlebu. Znáte ten zvláštní pocit v břiše, když sledujete nějaký opravdu dobrý film? Ten pocit, stupňující se celou poslední hodinu, mi neustále vnukával myšlenku padnout před Peterem Jacksonem na kolena a poklonit se mu jako filmovému guru. Nakonec jsem se ale rozhodla, že si to klečení nechám až na Návrat krále, kdy budou spolu se mnou brečet milióny diváků. Díkybohu, že chvíle, kdy Frodo nastoupí na loď v Šedých přístavech je ještě daleko. | ||
|
Nacházíte se na JCsoft's
FANTASY Homepage - http://www.jcsoft.cz/fantasy/ Optimalizováno pro Microsoft Internet Explorer 4.x (5.x) a rozlišení 1024x768x16/32bit Jan Čeřovský (c) 2000 All rights reserved Jakékoliv nalezené chyby ( špatné odkazy, chybějící obrázky, hrubky, ...) se nebojte nahlásit na můj e-mail.
|