Nostalgie - stará verze webu věnovanému filmu Pán Prstenů | |||||||||||||||||||||||||
| 18.1. 2003 19:40:31 | Ára | Já a kniha: Četl několikrát nejen ji, ale i další díla JRRT |
| A je to tady! Dvě věže konečně přichází do našich kin a podpořené ohromnou reklamní kampaní útočí na veškeré divácké rekordy. Tento útok je podpořen úspěchem i kvalitou prvního dílu, mnohými oslavnými recenzemi vynášejícími snímek do nebes a také celou řadou nominací na prestižní filmové ceny. Ale jsou Dvě věže skutečně tak výjimečné? Dokázal Peter Jackson překonat Společenstvo Prstenu? Mají Dvě Věže onu úžasnou atmosféru knihy? Je pravda, že vám film vyrazí dech? A je bitva v Helmově Žlebu skutečně tou nejlepší bitvou, která kdy byla natočena (respektive počítačově udělána)? Na všechny tyto otázky je jediná a naprosto jednoznačná odpověď : NE! Z mé strany provázely Dvě Věže velká očekávání, protože kniha je z celé trilogie mou nejoblíbenější. Říkal jsem si, že když Jackson zvládl mistrně Společenstvo Prstenu, tak ani druhý díl nemůže dopadnout špatně. A začátek mi rozhodně dával za pravdu. Krátký souboj Balroga s Gandalfem je fantastický, i když už při něm sem se párkrát musel pousmát jisté trapnosti. Dopadení Gluma také splnilo mé představy a stopování skřetů, kteří unesli hobity Smíška a Pipina Aragornem, Legolasem a Gimlim mě nadchlo, ale při něm sem poprvé dostal strach o kvalitu snímku. Gimliho vtipkování celkem ušlo, ale Legolasovy naprosto zcestné hlášky mě dokázaly vždycky dostat. A to byly myšleny vážně! Hádka skřetů a jejich následná „bratrovražedná“ bitka byly jedněmi z nejsilnějších momentů celé dějové linie s Aragornem v hlavní roli. Setkání Smíška a Pipina se Stromvousem mě sice nenadchlo, ale musím uznat, že Stromvous asi lépe udělat nešel. Zjevení Gandalfa Bílého bylo vyvrcholením těchto úvodních 45 minut a bohužel zároveň koncem celkově dobrého filmu. Zbylé dvě hodiny už se Dvě Věže nechytily. Ale je logické, že se nemůže chytit film, který sleduje tři dějové linie, z nichž dvě jsou slabé. Jedině Frodova cesta do Mordoru táhne Dvě Věže ze dna. Frodo se láme pod silou Prstenu a je jím čím dál tím víc ovládán, „Glumíšek“ se při skvělých schizofrenních rozhovorech rozhoduje, zda jít s „páneškem“ Frodem nebo ho zabít a vzít mu „miláška“ a Sam, dojemně se starající o Froda, prokazuje mnohem více odhodlanosti a odvahy než bychom čekali. Tahle osa příběhu si drží lehkost a plynulost, jakou mělo Společenstvo. To se zdaleka nedá říct o cestě Gandalfa, Aragorna a spol., kteří přijíždějí do Rohanu, kde se ve Zlaté síni ihned předvedou jako učenliví žáci Chucka Norrise a nenapodobitelně trapně pomlátí pár Rohirů. Na řadu přichází „vymítání Sarumana“ z Rohanského krále, které na okamžik dává naději, že trapných scén bylo jen pár, ale naděje je po chvilce uťata bleskvou proměnou krále Théodena. Ten utrpěl změnami oproti knize nejvíc a z válečníka se stal opatrný srábek. Ovšem dědy se jen tak nezbavíme, takže je lepší nevnímat ho. Z Rohanu je vyhnána jedna ze světlých postav, zlý rádce Gríma Červivec a neteř krále, Éowyn, se zamilovává do Aragorna. Oproti mým původním předpokladům tato romantická vsuvka film nedegraduje, ale naopak spíše pozvedá. Éowyn v podání Mirandy Otto je totiž přesně ta krásná Rohanská paní, kterou jsem si přestavoval. Po Dvou Věžích bych se nedivil, kdyby se Aragorn vykašlal na Arwen a vzal si radši jí. Saruman zatím v dokonalé scéně představuje Červivcovi svou armádu deseti tisíc skurutů. Červivec je ohromen a já s ním. Dvě Věže se na mé stupnici hodnocení rázem dostávají přes 70% a při předpokladu úžasné bitvy očekávám, že film nakonec přece jen bude Zážitek. Dějová linie Smíška a Pipina je chudá, krátká, důležitá, slabá, skoro nudná a rozptylující. Člověk sleduje zajímavou scénu, střih, Smíšek a Pipin na Stromvousovi, ten jim řekne tři zcela zbytečné věty, střih, jedeme dál. Tohle tříštění ničí Dvě Věže nejvíc. Entí sněm je….. zajímavý (obzvláště Vrba Dredařka), ale přijde mi, že Jackson nevěděl, jako to trochu zahustit a vyvrcholení této části – Útok na Železný pas, přichází zčistajasna a nelogicky. Tohle Jackson nezvládl. Jak jsem již napsal výš, geniálně si poradil s Frodovou cestou . Ta ho dovádí k Černé bráně do Mordoru, kde ho však Glum odradí od vstupu, protože to by byla sebevražda a říká mu o tajné cestě do Mordoru. Frodo po váhání a přes naléhání Sama souhlasí, aby je Glum dál vedl. Po setkání s Olifanty a Haradskými jsou zadrženi Faramirem, bratrem Boromira ze Společenstva. Faramir je oproti knize drsný, krutý a touží po Prstenu jako jeho bratr, a proto s sebou odvádí Froda do Osgiliathu, kde v té době zuří bitva, a odtamtud ho chce poslat do Gondoru svému otci i s Prstenem. Faramir jako postava je z nových vedle Éowyn nejlepší, ale pravda je, že díky nevychytanému scénáři jsou některé jeho výroky „zvláštní“ (ale pořád ani zdaleka nemá na Legolase). Armáda skurutů vyráží na Rohan a všichni se stahují do Helmova Žlebu, zatímco Gandalf jede pro pomoc za synovcem krále, Éomerem. Cestou jsou Rohirové napadeni jezdci na Vrrcích a spousta jich umírá. Legolas nám předvádí své umění, když naprosto totálně trapným tríčkem skáče na koně. Gimliho vtípky někdy v tuhle dobu přestávají mít efekt, když trpaslík potřetí padá z koně, nesměji se ale pláču a ptám se : „Proč?“ Při bitvě s Vrrky Aragorn padá ze srázu do řeky (asi 10 metrů, pohůdka) a je samozřejmě oplakáván svými druhy. Přeživší doráží do Helmova Žlebu a Éowyn pláče pro Aragorna (když nad tim tak přemejšlím, tak ty zamilované pohledy Éowyn a nečitelné Aragorna byly nejlepší v Aragornově dějové linii). Ale Aragorn přece nemůže zemřít! A proto ho probere „polibek života“ od Arwen (ve snu) a „druhý polibek života“ od koně (v reálu). Tak Aragorn nasedá a dojede až do Helmova Žlebu, cestou si ještě stihne prohlídnout Sarumanovu armádu. Skuruti se blíží k opevnění, napětí stoupá, Legolas nevěří ve vítězství a pohádá se s Aragornem, ale nakonec se usmiřují ve zbrojnici, kde Gimli „odlehčí“ atmosféru dalším zbytečným vtípkem. Do Žlebu přichází elitní elfské komando vedené Haldirem na pomoc lidem. A skuruti jsou na místě. Nervozita stoupá, velkolepá bitva začíná. Velkolepá, ale natolik prostříhaná a sestříhaná, že z ní zbylo jen torzo a to člověku dech nevyrazí. Skurutům se podaří prorazit zeď díky bombám a „olympijské pochodni“. Následuje série zmatených a hloupých strategických tahů Théodena a ústup zpět. Mezitím trapně a rádoby dojemně umírá Haldir. Pak Aragorn hodí na můstek 100kilového Gimliho jakoby nic a sami dva drží asi 100 skurutů. Začínám se celkem dobře bavit a hodnocení klesá pod 50%. Za chvilku Legolas sám vytáhne na laně oba hrdiny a všichni se stahují do Hlásky. S úsvitem vyjíždí a koně rozrážejí desítky skřetů. Blbost, kec, kravina, zrušit! 30%. A na kopec vyjede bílý kůň a na něm bílý jezdec, v pozadí vycházející slunce. Vše vypadá trapně a mě skutečně začínají slzet oči lítostí nad promarněným veledílem. Jízda s Gandalfem a Éomerem v čele se valí z kopce se sklonem 80 stupňů, skuruty ozáří slunce a jízda je rozráží. Následuje pár střihů a skřeti jsou na ústupu. Zdá se mi to anebo někdo usek aspoň 10 minut filmu? Každopádně je po bitvě. V Osgiliathu je Frodo ovládnut Prstenem a dobrovolně se chce nechat unést Černým jezdcem k Sauronovi, ale Sam a částečně i Faramir ho zachraňují, Frodo chce zabít Sama, ale vzpamatuje se. Sam pronáší řeč, kterou bych jindy nazval kýčovitou, ale tentokrát je skutečným vyvrcholením snímku. Prostřihy na všechny hrdiny – Aragornovo objetí s Éowyn, zaplavení Železného pasu, šok Sarumana, radost Gandalfa i Théodena, vítězství Smíška a Pipina a k tomu perfektní hudba. Nádhera. Glumovy smutné oči, jeho vnitřní boj při proslovu Sama. Faramir procitá a nechává Froda jít i přesto, že by za to měl dostat trest smrti. Glum tedy vede Froda a Sama dál. Ale jeho zlá strana vítězí a rozhodne se je vést do záhuby. Konec filmu. A konec skvělý. Kdyby v průběhu Dvou Věží nebylo tolik trapných scén, tak bych prohlásil, že je to velice dobrý film. Ale to nemůžu. Peter Jackson je fantastický režisér dokud je ten příběh „komornější“, ale ten jeho přechod k velkým bitvám, k velkým efektům mě nezaujal. Zmizela z toho jakási lidskost. Nebýt Frodovy cesty asi bych ani jednou za celý film „nevyměknul“. Tohle není film dělaný lidmi, ale stroji. V celé té mechaničnosti, strojovosti a tmě sem tam prosvitne světélko, ale režisér a střihač ho nikdy nenechají svítit dost dlouho. Pokračování Pána Prstenů chybí vlídnost a láska k dílu. Po shlédnutí Dvou Věží jsem přišel domů a pustil si rozšířené Společenstvo Prstenu a působilo to jako balzám na raněnou duši. „Dvě Věže vám vezmou dech, ale nechytí vás za srdce.“ – cituji recenzi z Lidových Novin. Mě ani nevzaly dech, ale věřím, že vám ho snad vezmou. A doufám, že k Návratu Krále se Jackson postaví opět s láskou k Tolkienově předloze a ne jako k předvedení bitev, ze kterých stejně nakonec většinu vystřihne. K hercům nic moc neřeknu, protože nikdo nedostává prostor, ale „překvapivě“ Elijah Wood (Frodo) a Sean Astin (Sam) září. O Glumovi se napovídalo dost a já jen napíšu, že má fantastické oči. Jinak se Dvě Věže podle mě nepovedly, ale kvůli konci by se mé finální hodnocení šplhalo k 50-60% a to je víc než film zaslouží. | ||
|
|
Nacházíte se na JCsoft's
FANTASY Homepage - http://www.jcsoft.cz/fantasy/ Optimalizováno pro Microsoft Internet Explorer 4.x (5.x) a rozlišení 1024x768x16/32bit Jan Čeřovský (c) 2000 All rights reserved Jakékoliv nalezené chyby ( špatné odkazy, chybějící obrázky, hrubky, ...) se nebojte nahlásit na můj e-mail.
|