Rozhovor s Philippou Boyens

Část 1.

Původní text Xoanon (theonering.net)

Volný překlad CybeR

Di [Paula DiSanto]: Co jste dělala předtím ? Řekněte mi o své minulosti co se zkušeností s psaním týče a vůbec Vašich zkušeností na poli Vaší kariéry ve psaní. 

PB [Philippa Boyens]: Je to zajímavé, přijeli jsme do Cannes. Byla jsem představena a člověk, který mne představoval řekl “ … debutující jako scénáristka”. A já jsem si náhle pomyslela, oh, to jsem, to je pravda. Protože jsem na tom pracovala čtyři roky, tak jsem to necítila jako debut, ale on to je. Takže toto byl skutečně můj první odvážný počin ve scénáristice. Předtím jsem pracovala se spoustou filmařů, když jsem byla výkonným ředitelem v muzeu (…). A ještě předtím jsem pracovala v divadle a to je vlastně má minulost. A ke psaní jsem se dostala od práce s herci a od práce na částech představení, kde jsem “prostě někde” pomáhala. Ve skutečnosti jsem psaní vzdala. A skutečně jsem nečekala, že se k němu vrátím. Pracovala jsem s mnoha přáteli, upravovala jsem scénáře, četla jsem scénáře, což byla jedna z cest, kterou jsem se “zapletla” do tohoto projektu.

Di : A jak přesně jste se do něj “zapletla” ? 

PB : Pamatuji si to velmi zřetelně. Můj tehdejší partner, Steven Sinclair (?), … pracoval s Fran a Petrem na Feebles a (…). Měli jsme telefonát, byli jsme u mě doma a měli jsme telefonát od Fran. A Steven položil a řekl, to nikdy neuhodneš, na čem pracují Fran a Petr. A já jsem něco dělala a řekla jsem “Oh, co ?” nebo nějak tak. A on řekl “na Pánu Prstenů” a já jsem hned reagovala “To kecáš !” (…). Myslím, že má následující myšlenka byla “jsou šílení”, což jak jsem zjistila je pravda. A pak jsem si pomyslela, že je to velmi odvážné, se o to pokusit. Což jsem také zjistila, že je pravda. Že Petr je opravdu odvážný. A pak, to už s nimi začal Steven pracovat, v žertu řekl “ bude to trvat tak šest týdnů” (smích). Požádali mne, abych si přečetla scénář, což jsem udělala. A byla jsem z toho dost nervózní, protože to byla má oblíbená kniha. Oni to věděli, to byl taky důvod, proč mne o to požádali. (…) Ale když jsem to udělala, tak mne to velmi vzrušilo, protože jsem to mohla vidět a následně něco jako velmi široký koncept. Dala jsem jim nějaké poznámky. A potom mi zavolali a řekli “Chtěla byste se na tom podílet jako scénáristka ?” Myslela jsem “Um … ano !” (smích).

Di : Tak to teda zabralo celé dvě sekundy. (žertovná fráze) 

PB : Ano. (smích)

Di : Pochopila jsem, že původně byl scénář dvoudílný. Přechod od dvou dílů ke třem má zřejmé výhody. Byl v tom nějaký vnitřní boj, byly nějaké nevýhody při přechodu na tři díly ? 

PB : Ne, to si nemyslím. Myslím, že je to nejlepší forma, jakou sdělit příběh, jako trilogií. Ale nevím, jestli to byla nevýhoda. Protože tenkrát strašně tlačil čas, to bylo klíčové. Přišla New Line (Cinema) a známé rozhodnutí Boba Shaye chtít udělat tři filmy. Museli jsme pracovat skutečně velmi tvrdě. Došlo k úplnému, no vlastně ne až tak úplně k úplnému, přepisu (scénáře), což si vyžádalo …

Di : Závažné změny … 

PB : Ano, novou rozvahu.

Di : Dostali jste se do stadia, kdy jste museli udělat těžká rozhodnutí, kdy jste museli něco vypustit ? Bylo těžké udělat tato rozhodnutí ? 

PB : Musím řici, že to není můj styl řešit věci hladce. Ráda o tom přemýšlím a zvolili jsme raději nechat některé věci nesděleny než je úplně vypustit. Nechat je nevyřčeny. Protože jsou zde k tomu, aby je objevili lidé, kteří se dostanou ke knize a lidé, kteří ty příběhy znají a milují, ti jim (stejně) rozumí. Takže, zmiňujíce ten proces, rozšířenou (?) verzi Pána Prstenů, tak myslím, že speciálně toto publikum, a právě proto je to tak vynikající publikum k oslovení, bude znát tu rozšířenou verzi, tu aktuální verzi, že je velmi silná v Pánu Prstenů (ve filmu).

(Aneb jak co nejvíce šroubovaným vyjádřením vzbudit dojem, že se jedná o věrnou adaptaci – pozn. překlad.). Už když jsem četla ten první koncept, tak jsem si uvědomila, že se příběh propůjčil kinu nádherným způsobem.

Di : Měla New Line Cinema nějaké preference pro to, co zůstane a co bude vypuštěno ? 

PB : Ne, ještě jednou čestně: byli opravdu znamenití spoupracovníci. Pracovali z pozice důvěry, věřili Petrovi a jeho vizi. Byli neuvěřitelně nápomocní a to po celou dobu. Byli tam někteří báječní lidé, kteří rozuměli tomuto příběhu a těmto knihám, jako například Mark Odesky nebo sám Bob Shaye. Měli jsme velké štěstí, že jsme mohli jít pracovat s velkými filmaři. Jsou součástí procesu výroby filmu.

Di : Měli jste čas na předčítání ?  Jen abych to vysvětlila, předčítání spočívá v seskupení herců před tím, než začne samotné natáčení. Aby režisér a scénáristé mohli slyšet klíčové herce číst jejich role od začátku až do konce a aby se tím více mohli vžít do rytmu příběhu a těchto věcí, jestliže mají udělat možné změny. Vím, že někdy se jde přímo do produkce a spěchá se. Takže – měli jste na to čas ? 

PB : Ne na oficiální předčítání. Hodně jsme pracovali s herci. Fran a já jsme do toho byly vtaženy, což bylo pochopitelné, už kvůli podstatě toho, co zamýšlel dělat Petr, což bylo natočit postupně všechny tři filmy, tak aby to byl kontinuální tvůrčí proces. Jedna z věcí, kterou jsme věděli byla, že nebudeme mít všechny herce k dispozici, ve filmu bylo myslím 22 hlavních postav, takže ve skutečnosti nikdy nebyli na jednom místě současně. Natáčeli jsme po celé ploše severního a jižního ostrova Nový Zéland. Takže jsme měli tendenci pracovat na scénách a tímto způsobem spolupracovat s herci. Pamatuji se (smích), to ženy z publika ocení. Jednou pozdě v noci , když jsme byli v Queenstownu, jsme dělali lehkou revizi scény Aragorna s Boromirem, pracovali s nimi Fran a Petr. Pak museli jít Fran s Petrem na večeři a já jsem měla Seana Beana a Viggo Mortensena ve svém hotelovém pokoji, kde jsme přepracovávali tu scénu. V tu dobu jsem se zaměřila jen na to, že „Oh, to je Aragorn a Boromir, to je nádherné“. Ale sotva odešli, jsem si uvědomila „To byl Sean Bean a Viggo Mortensen v mém hotelovém pokoji !“. A potom se mne zeptala jedna přítelkyně : „Na co jsi myslela ?“ A já jsem musela přiznat, že jsem přemýšlela tolkienovsky ! Myslím, že to o mně říká víc, než bych potřebovala odhalit. (smích)

Di : Když mluvíme o Viggovi, jeho obsazení do role bylo dost blízko k začátku natáčení (dost pozdě). Ovlivnilo Tě to nějak ? Udělala jsi nějaké změny ?  Je velmi odlišným typem osobnosti. 

PB : Ano, oh, mám překrásné historky o Viggovi. Skutečně si už neumím představit, že by Aragorna hrál jiný herec.  Osud hýbal velkou částí tohoto projektu. Den, ve který osud rozhodl, že (on) je pravá osoba pro roli Aragorna, byl pro nás šťastný. Mohu Vám říci malou historku. Zřejmě mu vždy dlouho trvá, než se rozhodne, své projekty si vybírá velmi pečlivě. Náhle mu bylo nabídnuto pracovat na těchto třech filmech, přijet na Nový Zéland, na velký závazek. Petr mu volal, studio mu volalo, mluvil s agenty a Fran a já jsme s ním mluvili o některých našich myšlenkách. Aragorn jako postava byla jedna z těžších, kvůli jeho cestě. Překrásná postava, brilantní postava, ale jistě i postava, která … dramaticky řečeno, musíte v průběhu příběhu skutečně přemýšlet. Takže Fran a já jsme s ním mluvili o nějakých nápadech a on nám kladl otázky. Vážně nám jen kladl otázky a my jsme si začaly uvědomovat, že to byly velmi naléhavé otázky, na které se ptal. Každopádně dostal nějaký čas na rozmyšlenou a bylo to hodně málo času, už si ani nemohu vzpomenout, jak mnoho. Byla jsem v hlavní kanceláři, v Petrově kanceláři. Petr právě natáčel a myslím, že Fran tam byla s ním. Neslyšeli jsme od něj odpověď. Myslím, že New Line ji už čestně měla, ale my ne.  Zvonil telefon a Jane Bacon (?), naše vynikající asistentka, řekla „To je Viggo Mortensen“. Taky řekla, ať si to vezmu. Tak jsem to vzala a řekla „Haló ?“ a ten hlas řekl „Ahoj, tady Viggo Mortensen“. A řekl : „Chtěl jsem se zeptat na jednu otázku“. Jen to ne, pomyslela jsem si, určitě něco o rozpisu nebo časovém plánu, tak jsem řekla : „Ano ?“. A on se mě zeptal – a to jsem absolutně netušila, jestli už se zavázal ke spolupráci nebo ne – „Tak, kolik mi bylo, když jsem byl vzat k elfům ?“ a já jsem vykřikla: „Ano !“ (šermuje rukou). A musím Vám říct, že to je fakt pravda, že hned potom jel na letiště s kopií Ságy Volsunga v batohu, kterou si vzal z poličky.

Di : Nejsem si jistá, že je to pravda, ale četla jsem na webu, že když Tolkien prodal filmová práva, tak měl podmínku, že nesmí být přidávány žádné nové scény. Je to pravda ? 

PB : Ne. Myslím, že to může být část mýtu, ale ne.

Di : Takže když jste to potřebovala, mohla jste tvořit nové scény? 

PB : Ano. Ale znovu opakuji, že proces invence v díle někoho jiného je … zkrátka mně to nepřijde jako dobrá věc. Snažíme se pokud možno zůstat věrni původním postavám. V epizodách jsou příležitosti, jak každý zde chápe, kde lze věci sdělit jako reportáž a naopak vynikající příležitosti, které s filmováním přichází, což jak doufám fandové knihy přijmou a bude se jim to velmi líbit, stejně jako se to líbilo mně, když jsem to viděla, a to je možnost ztvárnit setkání mezi Gandalfem a Sarumanem. Protože to jsou momenty, které můžete ve filmu oživit.

Di : Z jednoho pohledu by se mohlo zdát, že když jste to museli tolik prostřihat, tak to bude vyžadovat více výpravy věci zase správně uspořádat. Zjistila jste, že pro podporu divácky líbivého příběhu jste musela být invenční? 

PB : Ano, stoprocentně. I kvůli postavám samotným.

Di : Zatím jsme viděli dva trailery. Čeho jsem si v nich všimla bylo, že spousta dialogů byla parafrázemi skutečného Tolkienova dialogu. Byly stylistické důvody silnější než strach z toho, že to bude dnešnímu publiku znít příliš archaicky ? 

PB : Myslím, že Tolkienův jazyk je brilantní, je překrásný. A my jsme měli to veliké štěstí, že jsme měli herce,  jako je Sir Ian McKellen nebo Sir Ian Holm. Víte, skutečně báječné herce, kteří se dokázali velmi rychle s tímto jazykem sblížit. Co se týče archaických výrazů, někdy je velmi silné a působivé nechat je jak jsou. Někdy to děláte, aby to bylo jasnější. A někdy musíte něco udělat s délkou. Myslím, že jedna z věcí, kterou musíte ve filmu udělat, je udělat jej bezprostřední. Petr ho chtěl od samého počátku udělat reálný a to byla také jedna z věcí, kterou měl vždy na paměti, když mluvil s každým zainteresovaným na výrobě filmu. A to samozřejmě z hlediska designu, výpravy i scénáře. Pokud to chcete udělat reálné, musíte to udělat bezprostřední a aby se vám to podařilo, tak se musíte znovu podívat na některé z těch výrazů. (…)

Di : Takže uvidíme směsici doslovných replik a něčeho jako parafrází ? 

PB : Přesně tak.

Di : Byly některé scény přepsány, aby zužitkovaly výjimečnost jednotlivých herců ? 

PB : Ano, určitě. Bylo pro nás velkým darem, pro mne, Fran a Petra, že jsme mohli pracovat s herci. Ve vaší mysli začnou přijímat jejich postavu, až se jí nakonec stanou. Pozorovat Iana McKellena, jak přichází na scénu jako Gandalf, je prostě něco neuvěřitelně mimořádného. Myslím, že to byl, tedy vážně jen myslím, Trevor Nunn, jo, myslím, že to byl on, s kým jsem viděla dokument vyrobený Královskou shakespearovskou společností. A on řekl, že Shakespeare byl vždy nejlépe informován a osvícen skvělými hereckými výkony velkých herců. Což nevylučuje ani přispění nejlepších studentů. Což je skutečně velmi pravdivé u někoho jako Iana McKellena hrajíce Gandalfa. Jeho vnitřní ztvárnění této postavy je mimořádné. Kdykoliv přišel na scénu, získali jste pocit bezpečí. (smích)  Gandalf je tu, tak je všechno v pořádku. Jsem si jistá, že on to tak nebral, myslel si: „Co je toto…?“ (imituje Iana zmateně hledícího na něco, co čte).

Di : Musela jste udělat nějaký přepis, abyste scénu urychlila nebo zpomalila, kde jste mohla určit z dostupného natočeného materiálu, že něco potřebuje být delší nebo kratší ? A jestliže to bylo delší, přišla jste na to, že by to mělo být stříháno ? 

PB : Jistě. Když můžete, píšete dlouze, to když máte ten luxus této volby, rozhodovat se. Editace je o možnostech a rozhodnutích,  jak nejlépe to sdělit. Jako scénárista si můžete náhle uvědomit, že jste něco řekl více než jednou. A který z těchto způsobů byl nejlepší ? Někdy věci prodlužujeme jako spisovatelé, často se na tyto momenty zaměříme s podporou herců. A Petr přijímá tyto věci, aby se pokusil dosáhnout jejich plné kapacity.

Di : Vím, že spoustu lidí bude zajímat tohle. Bylo rozhodnutí rozšířit roli Arwen  nařízeno New Line anebo jste to byli vy tři, kdo řekl, že je potřeba „jít do“ příběhu Aragorna a Arwen a zasadit jej do těla příběhu ? 

PB : Je zajímavé slyšet odezvu, kterou slyšíte o postavě Arwen, protože většina toho,  co slyšíte,  je nesprávná. Hlavně jsme spolehli na dodatky. Lidé říkají, že její role je rozšířená… je zde jedna scéna, která byla natočena z velmi praktických důvodů a za kterou plně stojím, kterou jste pravděpodobně všichni viděli (smích), která „funguje“ neuvěřitelně dobře. Myslím, že byste neposloužili filmu ani divákům a jistě ani knize, kdybyste ignorovali její postavu. Co pro mne osobně vyvstává do popředí v prvním filmu, a musím říct, že Liv Tylerová má mimořádné osobní kvality, je to že Arwen je jakýmsi hlasem v tomto filmu, který nepropadá zoufalství. Ne že by to nezbytně dělali jiní, ale uvnitř tohoto všeho je někdo, kdo ví a rozumí, jak se cítí a kdo zůstává věrný jim a jejich pocitům. A to vyžaduje enormní otevřenost a pochopení a moudrost a Liv to prostě má. A její elfština je skvělá !

Di : Když byla kniha původně vydána, byla z vůle vydavatele rozdělena do tří dílů. Tenkrát nebyla možnost vydat to najednou, protože finanční stránka by byla neúnosná. Rozdělení bylo velmi jednoduché, protože se jednalo o šest „knih“ v rámci jednoho díla. Když vy jste rozdělovali film, přišli jste na to, že jste jej museli rozdělit jinak, myšleno mezi koncem prvního a druhého filmu ? 

PB : Myslím, že jsme dost dobře zůstali věrni knižní struktuře. Bavíce se o tvorbě konců, jedna z největších věcí, kterou jsme museli udělat, a současně byla jednou z nejtěžších, byla konec prvního filmu (dílu). Abychom zanechali diváky s pocitem naplnění. Nemohl (ten konec) jen tak zůstat viset v prázdnotě. Musíte mít pocit, že jste s nimi byli na té cestě, že něco se stalo. Že se událo něco velkého stejně tak , jako to cítíte v knize. Že je zde změna, která bude hybnou silou dalšího příběhu, ale také právě přivedla jednu z vašich hlavních postav nebo vaši hlavní postavu k uvědomění a dosažení čehosi. Takže jsme pracovali skutečně velmi tvrdě. Co bylo zajímavé, byla práce na akčním vyvrcholení až po vyvrcholení emocionální. A já osobně cítím a velmi mne zajímá jak vy to budete cítit, to emocionální vyvrcholení skvělé scény v Parth Galenu, na svazích Amon Henu, což je skutečně strhující, stejně jako scéna s Boromirem a je to všechno, ve skutečnosti věřím, že je to mnohem více, než co si dokážete představit. Ale co skutečně vyvstává do popředí, je emocionální vyvrcholení, které…(povzdech)…je překrásný, neuvěřitelný výkon Elijah Wooda.

Di : Který ze tří dílů jste shledala nejobtížnějším, který byl největší výzvou, co se týče udržení tempa a plynulosti Tolkienova příběhu ? 

PB : Myslíte z pohledu jednotlivých filmů ? Těžko říct. Roklinka mě málem zabila. A málem i Fran. Skoro jsme tvrdili: „Nenuťte nás tam jít zpět“ (smích). Ale je to tak brilantní moment v knize, že ho chcete zachytit. Když se ale podíváte na příběh, ten se tu poněkud zastaví a vy jej musíte znovu „nastartovat“. Takže je to o tom, jak se přes toto místo dostat, aby se příběh prostě nezastavil. Jak vyjádříte to, co toto místo tematicky představuje a máte Alana Lee, který pro Vás dělá konceptní skicy domu, to je prostě dokonalé. Jak se do příběhu ponoříte a jak jej dramatizujete. Nebo Lothlorien, a to se nezaměřuji na elfy, se může lehce stát místem, kde se prostě zastavíte a máte čas na šálek čaje, což je co nesmíte udělat. A já opravdu doufám, že jsme dokázali zachytit něco z výjimečné stálosti a světla a toto vše … Nenacházím slova.

Di : Na Internetu bylo zmíněno, že originální prolog, který byl natočen pro Společenstvo prstenu a který popisuje historii Prstenu, byl buď vypuštěn a nebo přesunut na jiné místo ve filmu. Jestliže to tedy bylo přesunuto na jiné místo ve filmu, tak jsou místa, kam to mohlo být přesunuto. Pamatuji se, že Petr se hodně staral o to, aby na diváky nebylo vychrleno příliš mnoho informací a snažil se je více začlenit, takže diváci by se tu historii dozvídali více přirozenou cestou. Mohlo to být přesunuto do Stínů minulosti nebo do Rady v Roklince. Můžete nám říci jak to bylo promyšleno ? 

PB : Je to trochu zvláštní, tahle věc, to vám musím říct. Není to tak úplně pravda. Je to součást procesu, kterým byly tyto filmy vyvíjeny, kreativního procesu – a byl velmi těžký. Ve skutečnosti jsem o tom mluvila s Fran. Je to mimořádně obtížný proces, ale byl to náš proces. Byl to proces, který jsme museli udělat, abychom ty filmy vyrobili. V otázce prologu nebo jeho absence nebo – bude tam – nebude tam, na to si musíte počkat a uvidíte (smích). Ale můžu říct, že ten příběh v pozadí, který slouží hlavnímu příběhu, bylo těžké udělat. Je to o hledání míst, kde nebude pouze vložkou, nikdy to neměla být pouze vložka. Měl být dramatizován postavami a to co nejvíce to půjde a také akcí. Měl by působit opět reálně. Takže příběh v pozadí byl obtížný neboť jsme potřebovali prolog. A jistě i Gandalfův návrat do Dna Pytle je velmi důležitý, jakož i rozložení informací hlavní postavy. Ale jak zjistíte, tak je to zároveň místo ve filmu, kde chcete, aby se něco stalo. Kdy to potřebujete dále dramatizovat, protože jste strávili ten čas v Hobitíně a je tak překrásný (vzrušení), vozík přejíždí přes kopec a vy to všechno sledujete, to je nádhera ! Je to nádherné obsáhnout tento mírumilovný svět, ale pochopit to, že nad ním visí hrozba, je velmi důležité. Petr byl velmi dobrý, nikdy se neuzavíral, byl neuvěřitelně otevřený. Vždycky myslel na to, jak to diváci a to co nejvíce diváků, přijmou. Jaký je nejlepší způsob, jak sdělit příběh.

Di : Vím, že proběhly nějaké „přetáčky“. Kdy se o tom rozhodlo ? Podíleli jste se na tom všichni tři nebo jste tím byla pověřena jenom Vy nebo dva z vás ? 

PB : Pracovali jsme na tom společně. Přetáčky byly součástí přirozeného procesu výběru, který je částí procesu výroby filmu. Speciálně Fran je neuvěřitelná ve struktuře filmu a vždycky na to dohlížela. Pak jsme si sedli a prodiskutovali to, i s Petrem.

Di : Byla jste spokojená, jak nově natočené sekvence zapadly do již dříve hotového materiálu ? 

PB : Ale jistě. Ti lidé byli svými postavami po čtrnáct měsíců, mohli se do nich opět lehce dostat.